Seychely 2022
10. 10. - 11. 10. Po, Út
Ve 12.50h odjíždíme vlakem do Vídně se zastávkou v Brně. Zde má přípoj zpoždění 35 min. Ve Vídni během 15 min. přestupujeme na místní vlak na letiště. Ve vlaku jsou k našemu překvapení vyžadovány roušky. Na letiště přijíždíme v 18.30h a čekáme na otevření odbavovací přepážky. U té nás čeká nepříjemné překvapení, protože se musíme odbavit sami on-line. Nejsme sami, komu tato zpráva udělá čáru přes rozpočet. Nedaří se nám připojit k letištnímu internetu, a tak začínáme být dost nervózní. Nakonec se nás ujala slečna od vedlejší přepážky, na mém mobilu za nás odbavení provedla a my si tak můžeme vyzvednout palubní lístky. S díky se přesouváme k celnímu odbavení a již s klidem vyčkáváme nástup do letadla a odlet. Odlet je ve 22.50h a odlétáme celkem načas Boeingem 777. V letadle roušky nejsou vyžadovány, tak se nám bude konečně lépe dýchat a snášet cestu. Letadlo je pěkně narvané. Během letu dostáváme jídlo (kuře s rýží, zákusek, housku a salát), k pití si dávám místní (etiopské) pivo a Liba džus. Audio ani video za nic nestojí, tak raději podřimujeme. Nad ránem před přistáním dostáváme čokoládový muffin a čaj. Přistáváme hladce v 7.30h místního času (+1 h) na letišti v Addis Abebě. Při přestupu z letadla do autobusu nás překvapila pořádná zima. K našemu překvapení je místní letiště obrovské a slouží jako transfer do celé Afriky. Procházíme odbavením (boty dolů), a pak čekáme do 9.30h na odlet na Seychely. Odlétáme asi s 20 min. zpožděním Boeingem 737. Krátce po startu je opět jídlo (bereme si zase kuře s rýží, kompot, houska a krekr). Před obědem dostáváme ještě nějaký italský snake, na pití si beru víno, Liba colu. Na závěr si dáváme ještě dobrý čaj. Na Mahé dosedáme kolem 14.h, opět hladce. Letiště je malé, nijak honosné, vypadá spíš jako nějaké nádraží. Procházíme imigračním a na turniketu se objevují naše fotky, která jsme posílali před odletem, a které urychlili naše odbavení. U další přepážky ještě razítko do pasu, dotaz na naše ubytování a délku pobytu a stojíme před letištěm. Zde nás ovane ten klasický teplý, vlhký vzduch, na který jsme se již po dvou letech těšily. Jelikož autobusy dělají problémy s kufry, ani to nezkoušíme a po domluvě na ceně 30€ bereme taxi s odvozem do apartmánu. Přes Victorii je šílená zácpa a další cesta je samá zatáčka z kopce do kopce. Po více jak hodinové cestě konečně dorážíme k apartmánu La Maison Hibiscus. Ubytování máme v poschodí a apartmán je prostorný a dobře vybavený. S domácí se domlouváme na platbě další den. Po vybalení a krátkém odpočinku se vydáváme na nákup jídla a pití a na obhlídku okolí a místní pláže. Je velká, čistá a voda je blankytně modrá. Večer narychlo vaříme párky a pečivo, nezbytné internetové záležitosti a jdeme totálně utahaní spát.
12. 10. St
Vstáváme v 8 h, skromná snídaně a vyrážíme na náš první výlet – trek Anse Major. Má to být lehká obtížnost o celkové délce 11 km. Od apartmánu jdeme po silnici a nespěcháme. Zastavujeme se u další pláže, dále u kostela St. Rocha – velký kostel s prostou výzdobou a kostela St.Luke´s až docházíme na konečnou zastávku autobusu. Odtud jdeme ještě něco přes kilometr po úzké, klikaté silnici, míjíme ukazatel našeho treku a po celkem nenápadné odbočce stoupáme pěšinou k cíli. Celý trek vede podél pobřeží a je to taková houpavá, stoupající a klesající chůze. Co jsme však podcenili byl dostatek tekutin, bez nichž velmi rychle docházejí síly. Většina cesty vede v otevřené krajině na přímém slunci. Během cesty je několik odpočívadel s vyhlídkami na krásné pobřeží. U jednoho stanoviště nám a Japoncům, kteří jdou s námi, ukazují místní lidé plody keřů, které vypadají jako blumy a dají se jíst. Pár jsem jich natrhal v domnění, že nám pomůžou zahnat žízeň, ale opak byl pravdou. Pod hořkou slupkou se objeví bílá, suchá dužnina, nakyslé chuti s velkou peckou. Liba má menší krizi a vypadá to, že k pláži, na které trek končí, nedojdeme. Nakonec to dáváme po asi 3 h pomalé chůze, se zastávkami na odpočinek a focení. Vrháme se do krásného a teplého moře zchladit naše těla a potom odpočinek na pláži. Po 1.30h se balíme a vracíme se zpět, téměř bez vody. Libě odpočinek pomohl, mě odrovnal. Poměrně často musím zastavovat a není mi vážně dobře. Totální dehydratace a těžký batoh s foťáky, kamerou a ručníky mě dostaly do kolen. Doploužili jsme se po 1 h na konečnou busu, odkud odjíždíme posledních 2,5 km k apartmánu. V obchodě dokupujeme dostatek pití a ihned doplňujeme tekutiny. Zbytek odpoledne odpočíváme a stále pijeme. Večer si dáváme trochu vína, TV a jdeme spát.
13. 10. Čt
Na dnešní den máme naplánovanou cestu do hlavního města Victorie. Vstáváme opět v 8 h, lehká snídaně a jdeme na autobus, který má zastávku pod apartmánem. Jízdné je jednotné po celém ostrově, a to 12Rp/os na jakoukoliv vzdálenost. V centru jsme kolem 10.h a začínáme prohlídkou místních památek. Hned vedle autobusového nádraží je velký a hezký kostel Imaculate Concepcion Cathedral de Victoria s přilehlým sídlem kněze - palác Domus, na kterém vlaje vatikánská vlajka. Kousek dál je hinduistický chrám Sri Navasakthi Vinyagar, kde se zrovna připravují na nějakou oslavu. S úsměvem nás zvou dál k prohlídce a focení. Po prohlídce navštěvujeme nedalekou tržnici, převážně s ovocem a zeleninou a také s rybami a kořením. Zde si kupujeme mango na osvěžení. Další návštěva patří kostelu anglikánské církve St. Paul´s Cathedral. Sotva jsme sem dorazili, spustil se krátký, prudký liják. Po 15 min. se přesouváme do přístavu zajistit si jízdenky na trajekt na Praslin. Z přístavu jdeme dál na jih k Botanické zahradě. Cestou míjíme hodinovou věž Clock Tower, Muzeum přírodní historie, budovu soudu, městskou knihovnu a mešitu Mohameda Ben Chalify. Bez problému nás pozvali dovnitř na prohlídku, a ještě nám rozsvítili velký křišťálový lustr. Konečně také dorážíme do Botanické zahrady. Nekřesťanské vstupné 250Rp/os nám vyráží dech, ale bereme to jako podporu zdejší ochrany přírody. Bohužel zde není v tuto dobu nic k vidění. Alej s kokosovými palmami, výběh želv obrovských, do které je možno vstoupit a dvě bídná jezírka s lekníny. A také hojně komárů. Asi po 40 min. odcházíme hodně zklamaní. Na zpáteční cestě se stavujeme ještě v jediném hypermarketu na nákup a poté zpět na autobus. Na nádraží chvíli hledáme terminál, ze kterého jede náš autobus. Je zde hodně lidí, protože v 17 h odjíždí většina posledních spojů. My mámě štěstí, že ten náš jede do 10 min. Je opět dopravní zácpa, takže nám trvá dobrých 15 min., než se vyhrabeme z města. Po celodenní prohlídce jsme dost utahaní. Koupel, večeře, drink, seriál a po 23.h jdeme do hajan.
14. 10. Pá
Dnes máme odpočinkový den. Vstáváme po 8.h, snídaně, nezbytné internetové záležitosti a po 10.h vyrážíme na chvíli k moři. Na pláž to máme asi 5 min., ale jdeme dozadu až k Beau Vallon, kde je pláž čistější a lepší stín. Sluníčko zrovna nepálí, což nám vyhovuje, abychom získali základ. Moře je křišťálově čisté, klidné a teplé, takže koupání je jedna radost. Kolem 13.h se nebe hrozivě zatáhlo, tak to raději pomalu balíme. Nakonec spadlo jen pár kapek. V apartmánu děláme oběd, chvíli poleháváme a kolem 15.h jdeme na obhlídku několika málo obchůdků mezi Bel Ombre a Beau Vallon, kde dokupujeme nějaké potraviny. Jinak zde není nic k vidění až na jedno velké překvapení. Tím je spousta českých výrobků, jako např. májky, choceňské pochoutkové máslo a spousta uzenin – salámy a párky. Vracíme se před 17 h. Koupel, večeře, seriál a drink. Jdeme spát před 23.h, protože nás zítra čeká namáhavá túra.
15. 10 So
Tak dnešní den bude nejnáročnější z celého pobytu. Máme v plánu zdolat trek Mare aux Cochons. Patří sice do středně obtížných, ale vzhledem k podnebí a našemu věku je to výzva. Vstáváme v 7.30h, abychom vyrazili dřív, než začne pražit slunce. Máme štěstí, že při sobotě jede hned bus na konečnou v Bel Ombre - Danzil. Odtud začíná nejobtížnější část treku, a to velmi prudký výstup. První kilometr vede po silnici s velmi strmým stoupáním, ve kterém auta jedoucí k posledním obydleným stavením jedou na 1. rychlostní stupeň. Cesta s občasnými přestávkami na vydýchání nám zabere asi 30 min. Na jejím konci, než vstoupíme do pralesa si vychutnáváme krásný výhled na moře pod námi. V tuto chvíli jsme v nadmořské výšce 230 m z 0 m. Po krátkém občerstvení začíná ta nejhorší část našeho treku. Vstupujeme do pralesa po úzké pěšině, která je značená žlutými pruhy na stromech nebo kamenech. Po 50 m začíná opět stejně prudké stoupání, tentokrát přes kořeny a balvany. Po necelých 200 m ale stezku blokují spadlé stromy, takže je musíme zeširoka obcházet. Na chvíli se ztrácíme, ale po pár desítkách metrů zacházky nalézáme původní stezku. Zbytek cesty je bez překážek a dobře značený. Na dalším kilometru pralesem stoupáme o dalších 200 m. Místy je cesta upravená se schody. Celkem nám přeje počasí, protože je pod mrakem, a navíc je v lese příjemný stín, i když vlhko a kolem 30°C. Konečně po 2 h dorážíme na pomyslný vrchol, odkud začíná náhorní planina, ukrytá mezi skalami. Tady je cesta již pohodlná, v podstatě po rovině, občas mírně zvlněná a podél potůčku Riviere Danzil. Cílem naší cesty je jezírko Mare aux Cochons, vzdálené další 2 km. Je to v podstatě hezká procházka, střídavě po travnatých loukách a lesem. Na otevřených prostranstvích jsou krásné výhledy na okolní divokou přírodu a skály. Poslední překážkou je přechod přes říčku a o kus dál přes kamenný most. Ke konci treku pak ještě přecházíme po polorozpadlém dřevěném chodníku vedoucím nad mokřadem. Po cestě také míjíme dvě odpočívadla s výhledy na krajinu. Konečně jme v cíli, v malé zastřešené pergole u jezírka s tmavě hnědou vodou a zdá se, že bez života. Při odpočinku a občerstvení se nad námi mihne velký stín a na protějším stromě přistane velký kaloň, pojídající nějaké plody. Všude je božský klid, do kterého zpívají jen ptáci. Asi po 20 min. se vracíme stejnou cestou domů. Cesta přes planinu nám zabrala asi 30 min., a potom něco přes 1h cesta pralesem a po silnici až k autobusové zastávce u moře. Zde čekáme 30 min. na bus a po 16.h jsme utrmácení, vyčerpaní ale v pořádku, konečně v apartmánu. Koupel, jídlo, pití a zasloužený spánek po 22.h.
16. 10. Ne
Dnes máme zasloužený odpočinkový den. Vstáváme v 8 h, snídaně na terase a povalování do 10 h. Pak vyrážíme k moři. Zde se placatíme ve stínu stromů a palem. I tak sluníčko pěkně opaluje. Moře je teplé a tyrkysové a bílý písek ještě zvýrazňuje jeho barvu průzračnost. Ve 13 h to balíme a jdeme se najíst. Po obědě kecáme s dětma, pak jdeme na krátkou procházku a k moři se vracíme po 16.h. V místě, kde jsme se rozprostřeli nad námi létá několik kaloňů a ze stromů nad našimi hlavami konzumují zelené plody, vypadající jako ořechy. Bavíme se jejich pozorováním a před 18 h se vracíme do apartmánu. Děláme večeři, pak očista od soli a zbytek večera poleháváme u drinku s internetem a TV.
17. 10. Po
Na dnešek máme naplánovaný výlet do Port Launay se zastávkou na jediné čajové plantáži na ostrově. Protože spoje jsou se zhoršenou návazností, vstáváme již v 6.30h. Rychlá snídaně, balíme věci na koupání a také dostatek pití. Od apartmánu má jet bus v 8.40h, ale má 20 min. zpoždění, takže máme strach, že nám přípoj ve Victorii ujede. naštěstí řidič jede jako ďas, takže ve Victorii ještě 5 min. čekáme na bus č.14, který jede po Via Sans Souci. Jízda je doslova vražedná, protože silnice je velmi úzká a samá zatáčka. Ještě že je zde malý provoz. Asi po 40.min. vystupujeme u čajové plantáže. Je to v podstatě zarostlý svah a kromě 2 lidí, kteří zřejmě čistí keře od plevele zde nikdo není. Hned u zastávky, kde se nalézá i plantáž je upoutávka na krátký trek, dlouhý 500 m, který je spíš jako naučná stezka. Procházíme jej během 20 min. a nejzajímavější z něj jsou velké láčkovky (masožravé rostliny), kterými jsou místy porostlé i menší stromky. Také je zde několik hezkých vyhlídek na pobřeží. Po náležitém pokochání se scházíme asi 100 m k čajové továrně. Po zaplacení vstupného ve výši 50Rp/os se po celé továrně můžeme volně pohybovat a prohlédnout si jednotlivá pracoviště na zpracování čaje, a to od čerstvě natrhaných lístků až po balení a expedici. Zařízení a stroje jsou jistě původní, z doby výstavby továrny. Není to úroveň Srí Lanky, ale jako hezká ukázka to je. Součástí továrny je i malé, prosté muzeum, mapující historii pěstování čaje na Seychelách, zobrazené na dobových fotkách z poloviny minulého století. No a na úplný konec jsou zde vystaveny všechny produkty vyráběné v továrně. Hned vedle továrny je pak prodejna všech vyráběných čajů. K našemu udivení nejsou ceny nižší než v obchodech. Také tady je krásná vyhlídka na pobřeží. Po prohlídce zjišťujeme, že další bus by měl jet víc jak za hodinu, a tak přemýšlíme co budeme dělat. Náhle zastavuje minibus s nabídkou, že nás sveze. Zprvu jsme trochu nedůvěřiví, zda se nejedná o nějaký trik za účelem vymámení peněz, ale když si řidič odmítl vzít klasické jízdně a řekl nám, že nás sveze do Potr Launay zadarmo, rádi jsme si nasedli. Během 10 min. a mírné konverzace vystupujeme v cíli naší cesty, odkud nám zbývá asi 5 min. chůze k místní pláži. Velká část leží ve stínu a voda není modrá, ale kupodivu zelená. Procházíme po pláži a hledáme nějaké místo na převlečení, které nalézáme až na jejím konci za velkými kameny. Nakonec se nekoupeme, protože jsme se rozhodli vrátit asi 1,5km k úžasné pláži, kterou jsme minuly při jízdě mikrobusem. Těsně před pláží je odbočka k vodopádu (spíš vodní kaskáda – podle fotek, vzdálený asi 700 m), tak ho jdeme omrknout. Před místním kostelem odbočujeme a asi po 400 m chůze do mírného kopce docházíme k závoře, která zahrazuje cestu. Obézní chlapík okamžitě vystartuje a chce po nás 50Rp/os. To nás dost nakrklo, protože to vážně není vodopád, ale spíš splav a za ty peníze nám to určitě nestojí. Naštvaně se vracíme zpět a dost nechápeme, že se zde za kdeco platí nehorázný peníz. Konečně docházíme na naši vysněnou pláž, která je spíš rozsáhlou plitkou lagunou, ale zjišťujeme, že není kam si odložit věci. Chvíli se brouzdáme při břehu a zvažujeme, že se přebrodíme na protější břeh, vzdálený asi 150 m, kde je klasická velká pláž a co také několik lidí před námi činí. Voda je hluboká maximálně do pasu. Nakonec to vzdáváme a pokračujeme ještě pár set metrů dál, kde je další malá, osamocená plážička. Zde se konečně usazujeme, koupeme a odpočíváme. Ve 14.30h má jet bus zpět do Victorie, tak to balíme a jdeme na nejbližší zastávku. Tady chvíli čekáme, a když náš bus přijíždí, znenadání odbočuje a mizí za zatáčkou. Bohužel jsme stáli na špatné zastávce. Asi po 30 min. přijíždí konečně další bus s označením do Victorie (jedou tam všechny busy). Řidič nám vysvětluje, že jede dlouhou trasu, ale my již chceme jet s tím, že nás pár minut navíc nezabije (bohužel dlouhá trasa znamená okružní jízda kolem celého ostrova). Když jsme zjistili, že jsme minuly všechny odbočky a jedeme až na úplný jih ostrova, byli jsme dost rozladění. Potom jsme ale si řekli, proč se za ty peníze nepovozit a ušetříme za půjčení auta. Celá cesta nakonec trvala necelé 2 h a do Victorie přijíždíme před 17.h. Vzápětí chytáme bus k nám. Do apartmánu dorážíme značně uondaní, a hlavně vyklepaní z busu. Večeře, očista, TV, drink a po23.h jdeme spát.
18. 10. Út
Dnešek je opět oddechový. Vstáváme po 8 h, snídaně na terase, internet, relax v apartmánu a před 10.h vyrážíme k moři. Protože sluníčko nepálí, tak se u moře příjemně povalujeme. Kolem 13 h se jdeme naobědvat a něco málo potravin dokoupit na Praslin, kam zítra odplouváme. Od 16 h do 18 h si jdeme ještě naposled užít moře. Po návratu na ubytování balíme věci a plánujeme další pobyt. Po večeři koukáme na TV, internetujeme a před 23 h jdeme spát.
19. 10. St
Dnes se přesouváme na Praslin. Taxi máme domluvené na 9.30h, trajekt nám odplouvá v 10.30h z Viktorie. Vstáváme již v 7 h, snídaně a dobalujeme poslední věci. Večer byl pořádný liják, takže je všude mokro. Internetováním si krátíme čekání na taxi. V 9.30h na nás volá domácí, že nás na trajekt odveze ona. Jsme trochu zaskočeni, ale proč ne. Když nakládáme zavazadla začíná zase pršet. Do Victorie dorážíme asi za 10 min. a zde už svítí sluníčko. Domácí si za odvoz účtuje 300Rp, z čehož se nám teda řádně protočily panenky. Snažíme se nedat najevo naše rozladění a loučíme se s kyselým úsměvem. No hlavně že jsme tu včas. V místnosti přepravní společnosti si vystojíme menší frontu na odbavení zavazadel a jdeme si sednout do odbavovací "haly". V 10.15h začínají pouštět na palubu trajektu. Všichni si musí povinně vydesinfikovat ruce a nasadit roušku. My máme lístky za 50€/os na spodní palubu. Trochu se děsíme plavby, zda nebude moře po nočním dešti rozbouřené a nebudou vlny. Preventivně si proto bereme kinedryl. Loď odplouvá načas a zdá se, že moře bude klidné. Skutečně to bylo 1.10h pohodové plavby bez vln, s výhledem na okolní ostrovy. Konečně připlouváme do přístavu na Praslinu za krásného slunečného počasí. Vyzvedáváme si zavazadla a jdeme přes molo k zastávce busu. Jelikož jelo hodně lidí, pravděpodobnost, že se dostaneme s kufrem do busu je minimální. Na nic nečekáme a bereme si taxi. Opět se nám protahuje obličej, protože za 15 min. jízdy do apartmánu (asi 11 km) platíme 400Rp. Zde se nás ujímá domácí Olivia, velmi milá a ochotná. Všechny naše dotazy nám podrobně a trpělivě vysvětluje. Hned si také objednáváme výlet lodí na okolní ostrovy Curieuse a St. Pierre. Také si domlouváme propustku přes resort na pláž Anse Georgette. Pak se přesouváme do apartmánu, což je spíš menší bungalov. Vybavení je mnohem skromnější než v minulém ubytování. Vybalujeme si věci, mezitím co nám nad hlavou občas proletí letadlo (letiště je vzdálené asi 5 min. chůze. Oba jsme dost ospalí, zřejmě z toho kinedrylu, tak si dáváme nezvykle malého šlofíka. Po odpočinku se jdeme na letiště podívat, zda tam můžeme vyměnit peníze. Máme ale smůlu, protože je zavřeno. Spěcháme proto ještě do nedalekého marketu dokoupit něco na snídani. Jdeme se ještě kouknout na pláž, která je hned za apartmánem, ale je to oproti minulé pláži velké zklamání. Pláž je plná planktonu, moře dost kalné a zdá se, že i zkraje rychle klesá do hloubky. Liba usíná po 19.h, já odolávám s internetem do 21h.
20. 10 Čt
Ráno vstáváme opět v 8 h, snídaně, balíme nezbytné potřeby na dnešní trek a vyrážíme na letiště vyměnit peníze. Odtud v 9.45h odjíždíme busem na náš první výlet do NP Vallée de Mai. Na místě jsme asi za 15 min. Vchod do NP je mezi dvěma autobusovými zastávkami. My se však nejdříve vydáváme na krátký Glacis Noir Trek, dlouhý asi 1,5km/jedna cesta, který začíná právě u autobusové zastávky a je uveden poutačem. Vstup je trochu zvláštní, protože vcházíme na trek vraty, ale zbytek je již klasická cesta. Prvních 500 m se jde celkem zprudka do kopce po široké prašné cestě, na většině míst pokryté sítí (zřejmě, aby po ní vyjelo i auto). Na konci této cesty je typické místní zastřešené odpočívadlo, od kterého jdeme úzkou pěšinou džunglí stále do kopce. Stezka je dobře udržovaná a přehledná. Je pěkné počasí, jdeme skoro stále ve stínu, tak to pěkně ubíhá. Při našem volném tempu jsme za necelou hodinu na vrcholu, kde stojí pěkná rozhledna. Nejsme tu sami, a tak chvíli čekáme, až se nahoře uvolní místo. Po žebřících pak lezeme nahoru, kde se kocháme krásným výhledem na celé jižní pobřeží, včetně nedalekého ostrova La Digue. Fotíme, filmujeme, a protože dole jsou již další zájemci, slézáme dolů. Cesta zpět je rychlá a pohodová. Od zastávky scházíme asi 100 m zpět po silnici, kde je vstup do NP. U pokladny platíme vstupné 350Rp/os (bylo možno i 51$/2os) a po 30 m na kontrolním stanovišti, kde dostáváme i mapku parku a razítko na vstupenku, se vydáváme na procházku parkem. V něm jsou hlavní atrakcí ony pověstné endemické kokosové palmy Coco de Mer, připomínající tvar velké zadnice. Celá rezervace je plná nejrůznějších druhů palem s obřími listy a spoustou dalších rostlin. Místy park vypadá velmi zanedbaně, ale je to tím, že nikdo nezasahuje do přírodního vývoje. Z fauny toho k vidění moc nebylo, zato spoustu zvuků a zpěvu ptáků. Hned z kraje jsme zahlédli několik felzum a o několik desítek metrů dál malého chameleona. Pak se velmi rychle zatáhlo a spustil se prudký tropický liják, který trval asi 15 min. Využili jsme ony velikánské palmové listy, pod kterými bylo téměř sucho. Počasí je proměnlivé, chvíli sluníčko, chvíli zataženo. Parkem vede několik okružních tras, tak to nějak kombinujeme, abychom během naší dvouhodinové prohlídky prošli co možná nejvíc míst. Během prohlídky ještě několikrát krátce sprchlo, a tak je v tom mokru vidět nejvíc různých hlemýžďů. Ke konci trasy ještě navštěvujeme malou vyhlídku s posezením. Než opustíme park, tak se spustí ještě jeden liják, před kterým nás opět ochrání listy palem. Zpáteční zastávka je po silnici asi 150 m pod vstupem do parku. Vysedáme v centru Grand Anse, kde nakupujeme nějaké potraviny a pití v konečně větším marketu. Také zde objevujeme směnárnu, kde je výhodnější kurs než na letišti. V apartmánu dáváme sušit vlhké věci a děláme si večeři. Nezbytná hygiena a příprava na zítřejší výlet lodí na okolní ostrovy.
21. 10. Pá
Vstáváme v 7.30h, abychom byli připraveni na 9 h, kdy nás má vyzvednout auto a odvézt k lodi. Nakonec dostáváme informaci, že si loď pro nás připlave k apartmánu. Čekáme tedy ještě s mladým francouzským párem na pláži. Loď skutečně v 9 h připlouvá ke břehu, my naskakujeme za asistence dvou pomocníků a pomalu vyplouváme na sever podél pobřeží. Liba má trochu obavy a po nastínění průběhu dne a plavby odmítá opustit loď na koupání a už vůbec ne šnorchlování. Proplouváme kolem pláží, které při pohledu z moře vypadají mnohem atraktivněji. U pláže Anse Georgette zastavujeme na pár minut na vykoupání, ale využívá to jen mladý Francouz. My pořizujeme fotky pláže hezky z lodě. Poté proplouváme kolem pláže Anse Lazio s tím, že se na ní zastavíme na zpáteční cestě. Obeplouváme severní část ostrova a míříme na jih k naší první zastávce – ostrůvku St. Pierre, kde bude asi 30 min. na plavání a šnorchlování. Než k němu doplujeme, ukazují nám naši průvodci skalní výběžek ostrova Curieuse, který pod určitým úhlem vypadá jako obrovský kamenný leguán. Po pár desítkách minut konečně připlouváme k ostrůvku. Půjčuji si brýle a šnorchl a po chvíli přesvědčování už plaveme k pobřeží vzdáleném asi 20 m i s Libou. Má trochu strach z hloubky, ale v pohodě to dává i přes mírné vlnky. Mezitím, co se koupe u pobřeží, já obeplouvám kamenité pobřeží a kochám se úžasnými korálovými rybami, které hýří všemi barvami a jsou neskutečně krotké. Než se vrátím zpět ke břehu, Liba se již sluní. Plavu k lodi pro mobil, abych udělal pár fotek a zde se mi dostává vyrozumění, že bychom neměli vylézat na břeh. Plavu teda pro ni, děláme přesto na břehu pár fotek a vracíme se společně na loď. Obeplouváme St. Pierre a během 15 min. připlouváme k dalšímu ostrovu Curieuse, při jehož pobřeží plujeme až na pláž Anse St. José. Je to krásná, čistá pláž s bílým pískem a azurovou vodou. Vyskakujeme z lodi do vody a vylézáme na břeh. Zde máme asi 10 min. volno. Pak obouváme sandály a vydáváme se na 1,5km dlouhý, nenáročný trek k Anse Papaie. Přecházíme přes cíp ostrova až k nedaleké zátoce, kde jsou mangrove a výhled na jižní část ostrova. Pokračujeme dál vnitrozemím až dorazíme k dřevěným, několik set metrů dlouhým lávkám, procházejícími mezi mangrovníky. Zrovna je odliv, tak můžeme pozorovat velké, červené a hodně plaché kraby, kteří při vyrušení okamžitě zalézají do nor. Téměř u cíle spatřujeme první, volně žijící želvy obrovské. Nechají se bez problému krmit a hladit. Během dalších 15 min. dorážíme k našemu cíli Anse Papaia. Zde je záchranná stanice těchto želv a současně i jejich líhně, kde jsou želvy umístěny v boxech podle velikosti, než jsou po určité době a dosažení patřičné velikosti vypuštěny do volné přírody. Po prohlídce nás volají na vytoužený oběd. Menu je skutečně štědré: rýžový pilaf, grilované kuřecí kostky, grilovaný tuňák, čatní z papáje, zeleninový talíř, omáčky a k pití voda a Coca-Cola. Pod střechou otevřené haly jídelny poletuje spousta snovačů, kteří se tu přiživují na zbytcích jídel. Po obědě máme ještě hodinu čas, tak jdeme udělat pár fotek k pláži. Opět krásně čisté moře ohraničené skalisky, ale na pláži je spousta řas. Je zde dost nával, tak si jdeme dáchnout trochu do ústraní. Po hodině nastupujeme do lodě a míříme k poslednímu místu našeho celodenního výletu k Petite Anse Lazio, sousedící s vyhlášenou Anse Lazio. Je to kouzelná malá plážička pod palmami a ohraničená kameny, ke které musíme opět doplavat nějakých 30 m. Vylézáme na velký plochý kámen u břehu a chvíli odpočíváme. Liba se sluní a já si jdu zaplavat. Když jsem se vracel ke břehu a chtěl dostoupnout na dno, ucítil jsem prudkou bolest v chodidle. Cítil jsem, že to není pořezání o něco ostrého, což jsem si potvrdil prohlédnutím chodidla, ze kterého netekla žádná krev. Viděl jsem pouze dva vpichy. Doplaval jsem na břeh a chvíli, čekal, jestli bolest neustoupí. Ta se však velmi rychle stupňovala a já začal mít obavy. Poprosil jsem naše spolucestující, zda by mě doprovodili na loď, kdyby náhodou došlo k nějaké komplikaci. Liba statečně plavala s námi a ani neměla čas přemýšlet, jestli doplave. Na lodi viděli, že se něco děje a jakmile jsem vylezl z vody a popsal, co se stalo, vydesinfikovali mi rány a rychle jsme vypluli zpět. Loď doslova letěla po vlnách a pěkně to s námi házelo. U břehu jsem přebrodil vodu a s obtížemi se dobelhal k apartmánu. Noha mi mezitím pořádně natekla a bolest vystřelovala až ke kolenu. Mezitím Olivia – naše domácí – volala do místní nemocnice, kam mě také ihned odvezla. Zde konstatovali, že mě pravděpodobně bodl rejnok. Ihned jsem dostal 2 injekce od bolesti a zřejmě nějaká antiseptika. Po změření tlaku 172/93 jsem dostal ještě tabletu na jeho snížení a další injekci hydrokortizonu do žíly. Pak jsme čekali na vypsání receptu na antibiotika a paracetamol. Po zaplacení celkem směšné ceny (asi 500Kč) jsme odjeli zpět do apartmánu. Prvotní bolest postupně ustupovala, ale i tak mi celou noc v noze škubalo. Do půlnoci čekám na prášek, a pak jdu konečně spát. Pro mě tímto aktivní dovolená skončila. Měli jsme totiž v plánu ještě trek k Anse Georgette, Anse Lazio a výlet na ostrov La Digue.
22. 10. So
Vstávám v 6 h na prášek. Noha kupodivu přestala bolet, ale je stále hodně opuchlá. Na dnešek jsme měli kvůli předpovědi počasí naplánovaný odpočinkový den – měly být bouřky a déšť, které se nekonaly. Je sice pod mrakem, tak šla Liba dokoupit nějaké potraviny. Já pospávám a polehávám, občas si sednu na terasu u apartmánu a leduji stále nateklou nohu. Po obědě opět relax a každých 6h antibiotika. Bohužel o nějakém chození nemůže být ani řeč. Po večeři koukáme na filmy a já opět čekám na půlnoční prášek. Pak jdu také spát.
23. 10. Ne
Ani dnešní den nevyvíjíme žádné aktivity a zůstáváme po celý den v apartmánu. Já nevycházím moc na sluníčko kvůli antibiotikům. Liba se jde projít po pláži směrem k centru Grand Anse, aby udělala pár fotek okolí a pláže. Ta je v podstatě po celé své délce pokrytá řasami, a ani moře tu není nijak čisté, tak se nekoupeme. Já se aspoň starám o vaření, aby mi den rychleji utekl. Odpoledne se jde Liba slunit chvíli na pláž a zbytek dne jsme v apartmánu. Po večeři opět TV a po půlnoci na kutě.
24. 10. Po
Podařilo se mi přemluvit Libu, aby zbytečně neseděla se mnou v apartmánu a aby si zajela busem na pláž Anse Lazio, údajně nejkrásnější pláž Seychel. Dala si říct a po 9 h, kdy si sbalila vše potřebné, vyráží na bus. Busem musí objet celý ostrov až na konečnou v Anse Boudin, odkud musí po prudce stoupající a poté klesající silnici dojít až k samotné pláži. Celá cesta je dlouhá asi 1 km a od půlky je zastíněna stromy. V jejím nejvyšším bodě je pak vyhlídka na celou pláž a okolí. Pláž je poměrně dlouhá, s bělostným pískem a velkými kameny. Čistá azurově modrá voda je pak samozřejmost. Prošla podél celé pláže a fotí a filmuje, abych měl co obdivovat. Já jsem mezitím konečně sebral odvahu, nazul plážovou obuv a udělal malý okruh přes pláž k letišti a kousek podél místní říčky, udělat také nějaké foto. Říčka se hemží celkem velkými rybami, které si v ní vytvářejí z písku něco jako "hnízdo" a bedlivě si ho hlídají. Je zde také hodně velkých sladkovodních krabů. Po 15.h se vrací Liba z výletu plná zážitků a spokojená, že to zvládla. Zbytek dne trávíme na pláži u moře, kde fotíme i západ slunce. Bohužel je dost oblačno, tak to není nic moc. Po večeři TV a půlnoční léky.
25. 10. Út
Dnes je další zátěžový den. Noha je sice stále napuchlá, hlavně po chůzi, ale už mě nebaví stále sedět u apartmánu. Vydáváme se busem na jih do Grande Anse, kde jsme viděli při návratu z Vallée de Mai hezkou velkou pláž s čistou vodou. vystupujeme na poslední zastávce před odbočkou do vnitrozemí, a docházíme asi 200 m k pláži. Když jsme dorazili na místo, zůstali jsme v němém úžasu. Moře nikde. Netušili jsme, že je tu vydatný příliv a odliv. Ten odkryl několik set metrů rozsáhlou mělčinu do moře, která pokračovala i za nedalekou odbočkou na Fond Ferdinand. Koupání a relax se tedy nekonalo. Vracíme se zklamaní k centru Grande Anse. Nacházíme si zašité stinné místečko na pláži a odpočíváme. Nohu mám opuchlou, ale bosá chůze po písku je příjemná. Před námi je malý ostrůvek obklopený mělkou vodou, na kterém se prohánějí vodní brodiví ptáci, živící se malými rybkami, které uvízly v mělkých jezírkách. Po 12.h začíná najednou celkem razantní příliv. Během necelé hodiny voda stoupla tak, že zcela zaplavila ostrůvek před námi a konečně se dá trochu smočit ve vodě. Vzhledem k množství uhynulých rybek se však jen brouzdáme. Po 14.h se vydáváme do centra na nákup a vyměňujeme další peníze. Pak odjíždíme zpět do apartmánu. Po večeři si povídáme a připravujeme se na odjezd. Já leduji napuchlou nohu, pak koukáme na TV a po půlnoci jdeme spát.
26. 10. St
Ráno se vstáváním nespěcháme, po snídani začínáme balit nějaké věci a jinak celé dopoledne trávíme na ubytování. Po obědě se ve 13 h vydáváme busem na sever k plážičce Anse d´Eszlary. Bude to naše poslední koupání. Trávíme zde asi 2 h, během kterých nás příliv nutí posouvat ručníky stále dál od moře. Moře je zde podstatně čistější než u nás, bohužel opět s řasami. Také vlny jsou zde větší, ale na naše osvěžení to stačí. Když už se chystáme k návratu, trochu sprchlo, tak nečekáme a balíme věci. Po příjezdu na apartmán a nezbytné očistě začínáme dobalovat poslední věci. S Olivií jsme si domluvili odvoz k trajektu na 7 h. Po večeři kecáme, internetujeme a jdeme spát po 22.h. Samozřejmě byly půlnoční léky.
27. 10. Čt - 28. 10. Pá
Vstáváme v 6 h, rychlá snídaně a čekáme na taxi, které má přijet v 7 h. Přijíždí načas, nakládáme zavazadla a paní řidička nás opatrně veze do přístavu Jetty na trajekt. Platíme 350Rp. Na molu se postupně shromažďují další lidé. Zavazadla se nijak neodbavují a přikládáme je tedy k hromadě ostatních. Protože trajekt připlouvá na poslední chvíli, není čas na nějaké procedury. Nasazujeme roušky a nastupujeme do lodě, která je celkem zaplněná cestujícími z ostrova La Digue. Už od rána je zataženo, bez sluníčka, tak jsme nakonec rádi, že odjíždíme. Naštěstí neprší. Vyplouváme kupodivu načas v 8 h. Kvůli počasí se trochu obáváme plavby, ale po 15 min, kdy to docela houpalo je zbytek cesty poklidný. Za 1.10h připlouváme do přístavu ve Victorii na Mahé. Bereme kufry a přesouváme se do haly, kde již jsou další pasažéři připraveni na cestu na Praslin. Protože máme spoustu času, já zde zůstávám a hlídám zavazadla. Liba se jde ještě podívat do města na nějaké dárečky pro vnučky. Noha je zatím celkem v pohodě, sandály mám povolené na maximum tak, aby mi držely na noze. Po necelé hodině se vrací s prázdnou, tak to balíme, protože to tu není zrovna žádná voňavka. Bereme si taxi na letiště. Podařilo se nám na zdejších vydřiduších usmlouvat 10€, a tak se za 25€ vezeme na letiště. Zde čekáme na odlet v 17.45h, což se pořádně vleče. V místním bufetu utrácíme posledních 100Rp za mini pizzu a bagetu a po 16.h jdeme na odbavení, abychom se nemuseli starat o kufr. V duty free konečně kupujeme pro vnučky nějaké plyšáčky a pro syna sypaný čaj, takže nakonec spokojenost. Po nástupu do letadla začalo pršet, takže odlétáme v pravý čas a na čas. V Addis Abebě přistáváme za 3.30h. Zde je opět velmi rušno. Procházíme imigrační kontrolou a čekáme na odlet do Vídně v 0.35h. Tentokrát máme asi 20 min. zpoždění, a po klidném letu přistáváme načas v 6 h na letišti ve Vídni. Po vyzvednutí zavazadel máme na přesun na vlakové nádraží hodinu čas, což je v pohodě. Kupujeme jízdenky do Ostravy, kde naše letošní anabáze končí po 12.h. Dovolená plná zážitků, krásného moře a přírody skončila. Až na toho prokletého rejnoka, spokojenost.
