Laos 2023
17. - 18. 3. Pá, So Cesta
Na letošní dovolenou vyrážíme opět s naším synem Jakubem. Ze Svinova odjíždíme v 5.52h RJ do Brna. Odtud v 8.48h do Vídně. Kupujeme jízdenky na letiště (13,90€/3os). Zde máme asi 4h čas, jsme již odbavení a čekáme jen na palubní lístky. Opět se to neobešlo bez drobných komplikací. Nejprve zamrznul terminál s počítači a pak nám paní sdělila, že nám může vystavit palubní lístky jen na lety s Emirates, tedy do Bangkoku, kde si budeme muset palubní lístky do Vientiane vyřídit u jejich aerolinek Laoair. Let z Vídně do Dubaje je klidný a v Dubaji čekáme 4h na další let do Bangkoku. Letíme novým dvoupatrovým Airbusem, který má konečnou až v Hong Kongu. Oba lety jsou pohodové a se slušným výběrem audia a video programů cesta rychle utíká. V Bangkoku nás při přestupu na tranzit pořádně prošacovali, což bylo celkem nepříjemné. Protože zde máme pouze 2h na přestup a letiště je obrovské, sháníme, kde si vyřídit palubní lístky do Vientiane. Po několika radách na informacích a poctivě našlapaných alespoň 3 km jsme konečně přepážku našli. Paní byla velmi milá a ochotná a neustále se omlouvala za to, že nebudeme sedět vedle sebe. Nakonec jsme seděli, a i na tomto krátkém, asi hodinovém letu jsme dostali občerstvení (jogurt, sendvič a pití). Cesta uběhla rychle a přistáváme načas v 15.10h místního času (časový posun je zde 6h) na letišti ve Vientiane. Před přistáním jsme obdrželi formuláře pro imigrační oddělení a On Arrival vízum. Vyplňujeme formuláře na letišti a jdeme k odbavení. Procházíme přes tři vojenské (celní?) úředníky. První do našeho vyplněného formuláře (On Arrival vízum) nalepí naše fotky (na formuláři je sice uvedena velikost 3x2 cm, ale naše pasová fotka 4,5x3,5 cm je zcela v pohodě), a do pasu nám nalepí nálepku s razítkem. Druhý od nás vybere příletové formuláře (údaje jsou stejné jako na víza) a vybere vízový poplatek 40USD/os. Třetí nás vyfotí a vrátí pasy s vízem. Celá operace zabrala asi 15min. Pak už vyzvedáme zavazadla a hurá do prádelny. Za celý pobyt teploty neklesly pod 30°C. Před opuštěním letiště si ještě měníme peníze (1$=16800KIP). V hale je několik taxi naháněčů. Naštěstí jsou to certifikovaní taxikáři, takže cena je pro celé město jednotná 7$. Na hotel dorážíme během 15min. Vyřízení ubytování je bezproblémové až na to, že bydlíme ve 3 patře a těžké kufry si musíme sami vynést. Výtah zde není. Mali Namphu hotel je dost obstarožní hotel s dost zavádějícími fotkami na Bookingu. Vybalujeme věci a po krátkém odpočinku jdeme hledat obchod s potravinami. Široko daleko nic, kromě malého mini marketu, kde kupujeme alespoň vody. Podle Map.cz zde měl být větší obchod, ale byly zde jen rozestavěné budovy. Po nějaké době docházíme na celkem širokou silnice, kde jsou ale jen obchody s telefony. Když začínáme ztrácet naději, potkáváme holčinu, která nás nasměrovává k nákupnímu centru Parsons. Zde jsou v suterénu nejrůznější restaurace (japonské, vietnamské, korejské, čínské, thajské a samozřejmě laoské), tak toho využíváme a jdeme se najíst. Nejprve si ale musíme na centrální pokladně vyřídit kartu a pak ji nabít patřičným obnosem. Tou se pak platí ve všech restauracích. Průměrná cena za slušnou porci je 50-70 Kč (25-60tis.KIP). Po večeři jdeme nakoupit do hypermarketu potřebné jídlo a pití a jdeme domů. Před nákupním centrem hraje živá hudba. Jsou zde víkendové trhy, takže spousta lidí, jídla, oblečení a jiných věcí. Jídlo je zde ještě levnější než v restauracích. Chvíli se procházíme a okukujeme stánky. Jelikož jsme dost utahaní z cesty, vydáváme se podle navigace zpět k hotelu. Ta nás však zavedla nějakým záhadným způsobem zcela na opačnou stranu, a než jsme to zjistili, byli jsme od hotelu pěkně daleko. Nakonec jsme do hotelu dorazili po22.h, totálně vyflusnutí. Když jsme to potom spočítali, našlapali jsme víc jak 10 km. Na první den, celkem výkon, který se projevil na celkové náladě. Než jsme se osprchovali a probrali dnešní den a zítřejší plán návštěv je po půlnoci. Konečně jdeme spát a odpočinout si. Zítra nás čeká první okruh po chrámech.
19. 3. Ne
Vstáváme v 8h a po ranní hygieně se vydáváme na snídani (podává se na dvoře hotelu formou bufetu, od 7.30h do 9.30h). Chvíli se motáme a zjišťujeme, jak to zde funguje. Než se stačíme vzpamatovat, ujímá se nás nějaká paní ze Švédska a ukazuje nám, co a jak. Místní personál je totálně neschopný. Z teplých jídel vždy nějaká rýže s masem, mini párečky, volské oko, veka, lívance a ovoce (meloun, dračí ovoce), káva 2 nebo 3+1, zelený nebo bylinkový čaj. Hodně slabé. po snídani balíme nezbytné potřeby a kolem 10h vyrážíme na prohlídku města a jeho historických památek. Během dopoledně jsme prošli 6 chrámů: Wat Mixai → Wat Haysoke (Hai Sok) → Wat Ong Teu → Wat Inpeng → Wat Sithan Nue → Wat Xieng (všechny kousek od sebe na jedné ulici). Protože je neděle, tak je ve všech chrámech plno lidí, kteří se nejen modlí, ale vesele se baví a hodují. Přestože působí dost chudě, jsou velmi milí, vstřícní a pohostinní. Nabídli nám pití (to jsme neodmítli, protože je 35 - 37°C) a jídlo (to jsme s omluvou a díky odmítli), možná jsme vypadali dost zbídačeně v tom vedru. V poledne jsme dorazili do parku Fa Ngum. Kousek za parkem jsme navštívili ještě chrámy Wat Hua Mueng a Wat Khounta, a pak se vracíme vedlejší ulicí při Mekongu zpět k apartmánu. Je 13h, nesnesitelné vedro a my konečně nacházíme slušnou restauraci s klimatizací. Obsluha je celkem rychlá, jídlo dobré za dobrou cenu (60Kč + 15Kč za Pepsi), co víc si přát. Nespěcháme a čekáme až trochu zhládneme. Po 14.h se vydáváme dál na zbytek naší trasy. Celkem ještě navštěvujeme 3 chrámy: Wat Chanthaboury, čínský chrám Ho Kang Temple a Wat Xieng Ngeum, a poté se ploužíme na hotel, řádně utahaní (vinu má včerejší noční putování). Sprcha, relax a po 19.h se opět vydáváme na večeři do Parsons komplexu. Stmívat se začíná po 18.h a v 18.30h je celkem tma. Zde si dáváme opět dobrou večeři, v marketu kupujeme pití, čaj a pověstné LaoBeer, a tentokrát již bez navigace se úspěšně vracíme stejnou cestou na hotel. Dorážíme po 21.h, hygiena, popíjíme pivko (je dobré), kecáme a plánujeme další den a spát jdeme po 23.h. Zítra bude druhý prohlídkový okruh.
20. 3. Po
Dnes si trochu přivstáváme, abychom chytli lepší snídani. Ale ouha! Všechno jídlo vymetené, plno lidí a kuchyně totálně nestíhá. Nakonec jsme si po 10min. čekání vybrali každý podle chuti. na pití jen káva. Jsme dost naštvaní a zklamaní, ale nic nenaděláme. balíme věci a tuk tukem jedeme do chrámového komplexu Pha That Luang. Zde platíme 30tis.KIP/os vstup, a pak pozvolna procházíme celý areál. Fotíme a filmujeme. Prohlídka se nečekaně protáhla na 2h, takže nás opět zastihlo poledne s 38°C. Stín moc nepomáhá před horkým vzduchem, tak nakonec rušíme zpáteční cestu pěšky, a raději bereme opět tuk tuk. V hotelu při klimatizaci relaxujeme do 15h. Pak se vydáváme dokončit několik zbývajících památek - mohylu That Dam, mešitu Jamia Masjid aj. Při průchodu kolem prezidentského paláce jsme si všimli nezvyklého ruchu. Brány do paláce byly otevřené, všude plno policajtů odklánějících či zastavujících dopravu, a také množství prezidentské stráže. Snažím se něco nafilmovat, ale jsem policií vykázán do patřičných mezí. Chvíli se nic neděje, a když se chystáme odejít, náhle přijíždí černá limuzína s doprovodem, ze které v paláci vystupuje nějaký papaláš - snad to byl samotný prezident? Brána se zavírá, doprava se opět rozjíždí a my se konečně vydáváme dál do nedalekého, velmi významného chrámu Wat Sisaket. Zde opět platíme 30tis.KIP/os. Chvíli se s pokladní dohadujeme, protože nejdříve nemá peníze na vrácení za vstupenky a následně nám je nechce vydat. Tento chrám patří mezi nejstarší a nejposvátnější památky v Laosu a je to znát. Uvnitř chrámu je zákaz fotografování, tak pořizuji záběry z přededveří. Struktura chrámu je podobná jako u Pha That Luang, kdy je kolem chrámu zastřešený ochoz se spoustou soch a sošek. Po 20min. prohlídce jdeme naproti do Muzea Ho Phra Keo, které však právě zavřeli - je otevřeno jen do 17h. Pokračujeme po silnici dál ke dvěma dalším chrámům Wat Kao Nhot a City Pillar Shrine, a po jejich prohlídce spěcháme do našeho oblíbeného centra Parsons, které je jen o dvě ulice dál. Jelikož jsme nestíhali oběd, s chutí se pouštíme do večeře. Poté nezbytný nákup v hypermarketu, a na hotel se vracíme po 20.h. Ještě jsme stihli natočit svítící a stříkající fontánu Nam Phou, která je asi 50 m od našeho hotelu a v noci vypadá velmi efektně. Večer koupel, pivko, pokec a plán na další den. Spát jdeme ve 23h. Zítra návštěva Buddha Parku.
21. 3. Út
Ráno si přivstáváme v 7.30h a v 8h jsme již na snídani. Dnes je tu výjimečně prázdno, protože dost hostů odjelo. Zůstávají jen štamgasti a kupodivu je i dostatek jídla a slušný výběr. Po snídani děláme ještě čaj, a čekáme do 9.30h na zamluvený minivan do Buddha Parku, který jsme si včera zajistili přes hotel. Cena je 25$/3 os. Řidič přijíždí načas a spolucestuje s námi ještě mladá Mexičanka. Cesta tam trvá asi 40min. Řidič není zrovna komunikativní, občas prohlásí Beer factory nebo Bridge to Thailand, ale umí dobře plivat z auta. Když dorazíme na místo, oznámí nám, že za hodinu je odjezd, co zaskočilo nejen nás, ale i naši spolucestující. Jsme pěkně naštvaní, protože v hotelu nám bylo řečeno, že to budou hodiny 3. Po několika minutách handrkování a telefonátu na hotel to vzdáváme a jdeme rychle na hodinovou prohlídku. Vstupné činí 40tis.KIP/os. Areál není velký, a je zde umístěno přes 60 soch a sousoší, každé pečlivě očíslováno. Jedná se hlavně o sochy božstev, Buddhy a různých mýtických postav a zvířat. Sochy mají starobylou patinu, ale jsou postaveny někdy v 60. letech. Vrcholem je majestátná pagoda, do které se dá vlézt malým otvorem a po prudkých a velkých schodech vystoupat až na její kopuli. Odsud je parádní výhled na celý Buddha Park. Uvnitř pagody jsou pak v jednotlivých patrech velké kruhové místnosti, se spoustou dalších malých soch. Areál je hojně navštěvovaný, ale fotit se dá bez problémů. Hodinka na prohlídku celkem stačila, a když v 11.15h vyjdeme z areálu ven, řidič tu již nervózně přešlapuje a vyhlíží nás. Myslím, že naše naštvání bylo znát, ale řidič si z toho nic nedělá. Zpět jsme za 45min. a ani nás nezavezl k hotelu, ale vysedáme asi 80 m od hotelu na hlavní třídě. Na pokoji pak vaříme další čaj a povídáme si. V 15.30h ještě vyrážíme k monumentu Patuxay. Cesta nám zabrala asi 30mi. Před památníkem zrovna skončilo vyučování a ze školy se na nás vyřítilo spousta dětí. Okukují nás, pokřikují a smějí se a mávají na nás. Tak jim to s radostí oplácíme. U památníku si děláme pár fotek, Jakub si kupuje nějaké sošky Buddhů a my se sháníme po nějaké vodě. Ve stánku mají jen teplou, ale i ta nakonec přišla vhod. Pomalu scházíme po hlavním bulváru Asian Highway až k odbočce k Parsonsu, kde končíme u večeře. Opět drobný nákup a vracíme se do hotelu. Zbytek večera řešíme zítřejší, poslední den ve Vientiane, trochu internetu a jdeme spát před půlnocí.
22. 3. St
Vstáváme až po 8h a v 8.30h jdeme na snídani. Kupodivu je na výběr všeho dostatek. Po snídani děláme ještě čaj a kolem 11h vyrážíme na prohlídku posledních památek. Tou první je muzeum Ho Phra Keo, vedle královského paláce. Je to mohutná budova, připomínající chrám, uvnitř kterého je spousta soch a sošek a historických relikvií. Je zde stejně jako v chrámu Sisaket zákaz fotografování ve vnitřních prostorách. Trávíme zde asi 45min. a užíváme si v tom vedru trochu stínu. Pak se vydáváme dál do celkem nového chrámu Simeung Temple. Po jeho prohlídce chvíli odpočíváme la lavičce ve stínu a kolem 13h se přesouváme na oběd do oblíbeného Parsonsu. Po oběde jdeme zkusit místní zmrzlinu do kornoutu za 4tis.KIP. Není to sice žádný zázrak, ale osvěží. Přesouváme se rychle do hotelu, kde trávíme zbytek odpoledne. V 18h jdeme na poslední vycházku do Noční tržnice, která se nachází na břehu Mekongu. Je to každodenní trh se stovkami stánků se vším možným, od oblečení, obuvi, elektroniky, kosmetiky, hračky až po suvenýry. Samozřejmostí jsou davy lidí, vzájemně se proplétajících mezi stánky. Na place zkraje tržnice hraje hlasitě hudba, na pódiu stojí taneční instruktor a pod pódiem davy lidí. Samozřejmě nechybí ani množství stánků s nejrůznějším jídlem od asijské klasiky po různé mořské potvory, žáby, či nejrozmanitější hmyz. V těsné blízkosti Mekongu je pak obrovská plocha vyčleněná pro pouťové atrakce jako autíčka, trampolíny, kolotoče, střelnice a zkrátka vše, co k tomu patří. Po 21.h se vracíme do hotelu. Zde nezbytná hygiena, pokec s pivkem a po 23h jdeme spát. Zítra nás čeká přesun do Luang Prabang.
23. 3. Čt
Ráno nespěcháme, protože již nemáme v plánu žádnou prohlídku a na 13h máme domluvený odvoz na vlakové nádraží. Jízdenky máme zamluvené přes hotel, tak snad všechno klapne. Cesta vlakem by neměla trvat ani polovinu času, co cesta busem, nehledě na bezpečí jízdy. Když přijdeme k snídani, je to opět jak u snědeného krámu, takže si musíme říci o některé potraviny. Na pokoji děláme tradiční čaj a pomalu dobalujeme poslední věci. Ve 12h scházíme na recepci, kde ještě hodinu budeme čekat na odvoz. Minivan přijíždí načas a cesta na nádraží, které je kus za městem nám zabrala asi 30min. Představa jízdy tuk tukem by byla děsivá, protože bychom byli nejen pořádně vyfoukaní, ale i zaprášení. Nádražní budova je klasická, monstrózní, obrovská socialistická stavba (celou železnici i s příslušenstvím dělali Číňané). Cena jízdného (i s dopravou) nás vyšla na 41$/os (přitom na jízdence je uvedeno 242000KIP, což je nějakých 14$). No, co by hotel neudělal pro turisty... Při příjezdu na nádraží řidič vyběhl k pokladnám, kde nám na základě objednávky a ofocených pasů vyzvednul jízdenky - na jméno. Jelo nás celkem 7. A nyní začíná ta pravá estráda. Mysleli jsme si, že s jízdenkou nasedneme do vlaku a pojedeme. Chyba lávky! U vchodu do nádražní haly (otevírá se v určenou hodinu před odjezdem, takže všichni v tom vedru posedávají, kde se dá) seděla dívenka, která kontrolovala naše pasy a jízdenky. Za jejími zády stojí dva vojáci a kontrolují dívenku. Pak popojdete dál k místu, kde proběhne rychlá osobní kontrola detektorem a všechna zavazadla (kufry, tašky, batohy) musí projít přes rentgen. Nakonec projdete ještě rámem. A teď!! Do vlaku nesmíte mít žádný alkohol (ani v kufru - mě vyhodili dvě piva, co jsem nevypil a vezl sebou), laky na vlasy, intim spreje, zkrátka nic, kde je symbol plamene nebo výbuchu. Vše se musí vyndat ze zavazadel a vyhodit do kontejneru. Také probíhá kontrola elektroniky. Letištní odbavení je proti tomu selanka. Všichni neznalí turisté stáli v němém úžasu, a tak se tvořily i slušné fronty. Vše probíhá za přítomnosti ozbrojených složek. Potom jsme mohli postoupit do haly a sednout si. Brána na nástupiště se otevřela přesně 20min. před odjezdem vlaku, tedy ve 14.45h (odjezd v 15.05h). To už se tvoří dlouhé fronty a davy lidí se po další kontrole jízdenky čtečkou QR kódu přes turnikety hrne na nástupiště. Zde stojí co 10 m buď voják nebo nádražní zřízenec a dohlíží na to, aby nikdo nešel blíž jak 5 m ke kolejišti. Teprve když přijede vlak a zastaví, jsou všichni vpuštěni dovnitř. Velké kufry, které nevejdou na police musí zůstat v uličce, a taktéž žádné zavazadlo nesmí přesahovat okraj police. Když se vlak rozjel, prochází další kontrola jízdenek, občas opět s vojákem. Rychlovlak není sice žádný Šinkanzen, ale obyčejný rychlík á la Pendolino. Cesta byla jinak pohodlná a rychle uběhla. Snad 1/3 cesty ale tvoří tunely. Jinak krajina hezká. Při výstupu v Luang Prabang se jde na exit opět přes kontrolu QR kódem. Vlak zde měl konečnou, takže se vyhrnulo několik stovek pasažérů a byl dost přetlak. Na rozlehlém parkovišti před nádražím čekají desítky minivanů na odvoz všech cestujících. Hned u haly stojí očíslovaná auta, což je asi domluvený odvoz. Nás poslali organizátoři na dolní parkoviště o kousek dál. U stánku si kupujeme jednotnou jízdenku (35tis.KIP/os), nasedáme, nastrkáme zavazadla a jakmile je auto zaplněno vyrážíme do města. I zde je nádraží zcela mimo centrum (12 km), takže 20 min. jízdy. K ubytování do Villa Oasis, umístěné téměř v centru města nás přiváží v 18h. Na recepci dostáváme zcela vyčerpávající informace jak o ubytování, tak o možných aktivitách ve městě. Dostáváme také mapku, do které nám recepční zaznamenává všechny významné památky, obchody a restaurace. Současně dostáváme i uvítací ananasový drink a misku ovoce na osvěžení. Po cestě to přišlo vhod. Pak se jdeme ubytovat a vybalit si věci. Proti ubytování ve Vientiane je to úplně jiný level. Vybavená oddělená koupelna, prostorný pokoj a venkovní posezení. Už za tmy vycházíme na obhlídku centra a po pár minutách jsme na hlavní třídě, kde probíhají nejen noční trhy, ale je zde spousta jídelen všech kuchyní Asie. Vše je pod širým nebem, i když kultura stolování a hygiena není zrovna něco, na co bychom byli zvyklí. Protože jsme po cestě řádně vyhladovělí, obcházíme jednotlivé stánky a nakonec končíme u vietnamského stánku. Po večeři (asi 50 Kč/os - je zde trochu dráž) se jdeme projít po tržnici, ve kterou je proměněná celá hlavní třída Sisavangvong Road. Je zde opět všechno možné, stejně jako ve Vientiane. Po prohlídce se ještě na poslední chvíli stavujeme ve zdejším jediném větším supermarketu dokoupit nějaké pití a vracíme se na ubytování. Zbytek večera si domlouváme zítřejší program, pak hygiena a kolem 24h jdeme spát. Zítra chceme obejít místní chrámy a další památky.
24. 3. Pá
Vstáváme v 8h a jdeme na snídani. Sedíme na mostku mezi dvěma jezírky a pozorujeme množství ryb. Snídaně jsou mnohem bohatější a jídlo i pití jsou dobře a rychle doplňované. Po snídani balíme věci a vyrážíme na první prohlídkový den. Naší první zastávkou je Etnologické muzeum, pár minut od našeho ubytování. Ve třech místnostech jsou ukázky dobového oblečení, prostředků denní potřeby, hudební nástroje aj. Vše je doplněno panely s popisem způsobu života a dobovými fotografiemi místního etnika. Vstupné je klasicky 30tis.KIP/os. Po krátkém stoupání a proplétání se mezi místními domky, docházíme ke schodům na kopec Phon si Mountain. V pokladně si kupujeme vstupenky za 20tis.KIP/os, a po spoustě schodů vylézáme nahoru, kde po cestě míjíme hodně soch a sošek. Na vrcholu kopce je malý klášter a významná stúpa Tgat Chomsi a samozřejmě krásný výhled na okolní krajinu a řeku Mekong. Chvíli odpočíváme, a protože začíná být horko, scházíme po dalších schodech dolů. Cestou se zastavujeme u Buddhovy stopy (Buddha foot - malá jeskyňka, kde stejně není nic vidět), a pak sestupujeme až k hlavní třídě ke chrámu Wat Siphoutthabat Thippharam. Pokračujeme východně po Sakkaline Road, kde navštěvujeme postupně dalších šest chrámů (Wat Sensoukharam, Wat Sop Sickharam, Wat Sirimoungkhoun Sayaram, Wat Sibounheuang, Wat Khili a Wat Pak Khan. Zde v nedalekém parčíku odpočíváme a kocháme se pohledem na soutok Mekongu a řeky Nam Khan. Pak se stavujeme na oběd v restauraci s výhledem na Mekong. Po obědě ještě navštěvujeme další chrám Wat Xieng Thong (20tis.KIP/os). Celý den je zvláštní opar a snížená viditelnost, takže přestože je teprve 15h., dost špatně se fotí (vše je nažloutlé). V nedalekém přístavu si domlouváme zítřejší výlet do Pak Ou, a při nábřeží řeky Nam Khan se vracíme na ubytování. V marketu ještě děláme malý nákup. Sotva jsme dorazili přichází recepční a přináší nám melounový drink, který přijde velmi vhod. Děláme čaj, odpočíváme a plánujeme zítřek. I zde vládnou 35°C vedra. Po 19h vyrážíme na večeři. Na chuť si dáváme jarní závitky, a pak kuře s nudlemi. Vracíme se po 21h. Hygiena, trochu internetu a jdeme spát ve 22.30h.
25. 3. So
Na dnešek jsme si naplánovali výlet lodí po Mekongu do jeskyní Pak Ou. Vstáváme v 7h, abychom se stihli nasnídat a přeběhnout celé město k přístavu do 8.20h. Chlapík, který se s námi včera domlouval na cestě tam ve stanovený čas není, tak kýveme na nabídku jiného lodníka. Z původní ceny 1milion KIP jsme to usmlouvali na 800tis.KIP za všechny (asi 50$). Cena s agenturou byla 40$/os, což bylo hodně drahé, a navíc se nemusíme na nikoho vázat. Celou loď, byť menší, ale máme jen pro sebe. Časový rozvrh byl následující: cesta k jeskyním 2h, z toho 30min. zastávka ve vesničce Xanghay (výroba destilátů a látek), 1h prohlídka jeskyní a 1h zpáteční cesta. Mekonk je sice široká a veliká řeka, ale místy také hodně mělká, takže jsme občas museli přeplouvat od jednoho břehu ke druhému. Velké lodě to mají ještě složitější. Viditelnost je opět dost mizerná, takže si nemůžeme vychutnat některé pěkné výhledy na okolní kopce. Asi po1.20h přistáváme u vesnice Xanghay. Kromě menšího chrámu Wat Xanghay a několika uliček s látkami (tkají je přímo na ulici) a oblečením tu není nic zajímavého. Ta pověstná výroba destilátu se neodehrává v nějaké továrně, ale na plácku pod plechovým přístřeškem, kde se v několika sudech nad ohněm destiluje pověstná pálenka. Je možná ochutnávka a samozřejmě koupě v hezkých polepených sklenicích. Po prohlídce nasedáme zpět do lodě a do půl hodiny jsme u jeskyně Pak Ou. Po pontonovém mostku směřujeme k pokladně (20tis.KIP/os) a od ní po příkrých schodech do jeskyně. Ta není nijak veliká, takže je zde hlava na hlavě. V celé jeskyni jsou stovky sošek Buddhy různé velikosti a různého stáří. Je to pro Laosany posvátná jeskyně. Asi po 15min. prohlídce se přesouváme do druhé, vzdálenější jeskyně Tham Phum. Začíná pařák a těch poměrně vysokých schodů je určitě přes stovku. Když konečně vystoupáme nahoru, jsme slušně schvácení. Jeskyně je hluboká asi 60 m, uvnitř s několika oltáři a spoustou Buddhů. Na konci jeskyně je sice dost tma, ale dá se to projít i bez čelovky. Po prohlídce asi 10min. odpočíváme a poté pomalu scházíme po schodech k přístavišti. Zde už na nás čeká náš lodivod, tak nasedáme a během hodiny jsme zpět v Luang Prabang. V nedaleké restauraci se stavujeme na oběd, a pak ještě navštěvujeme dva chrámy (Wat Sikhounmuag a Wat Xieng Muan). Po prohlídce se vracíme na ubytování. Přestože jsme moc nenachodili, jsme z toho vedra řádně utahaní. Opět dostáváme drink, tentokrát pomerančový. Do večera odpočíváme a po 20h jdeme na večeři. Po večeři pokec, pivko, plán na zítřek a po 22.30h jdeme spát.
26. 3. Ne
Ráno vstáváme v 8h, a po snídani se vydáváme na jedno z místních mol, abychom přepluli na protější břeh Mekongu. Za převoz platíme 80tis.KIP/3os a za pár minut vysedáme na protějším břehu na molu. Naším cílem je prohlídka místní Kulturní vesnice a několika chrámů. Pokud chcete vidět skutečný život na vesnici, toto je to pravé místo. Udržované i polorozbořené domy, drůbež volně se pohybující po vesnici, lidé bez přetvářky a v autentickém prostředí. Faktem je, že jsme zde za celé dopoledne nepotkali žádného turistu. Chrámy nejsou tak honosné a dobře udržované, protože nejsou turisticky atraktivní a také zde žije mnohem míň lidí. Podél řeky vede hezky udržovaná úzká silnička. Většinu cesty jdeme ve stínu stromů, tak se vedro lépe snáší. Všechny chrámy jsou hned u cesty až na Wat Chom Phet, ke kterému vede 130 dost vysokých schodů, ale chrám je v rekonstrukci, takže nic k vidění. Další chrám Wat Longkhun je rozlehlejší komplex budov se sochou Golden Buddha, dívající se na Mekong. U následujícího chrámu Wat Sak Kalin je naproti po pár schodech vstup do jeskyně Tham Sakkalin, která je ale z bezpečnostních důvodů zavřená. Posledním navštíveným chrámem je Wat Hadsiao, kde právě přistavují nový velký chrám s obrovským Buddhou. Jelikož se nám další cesta nezdá kvůli terénu příliš schůdná, navíc vedro a dusno nás opět zmáhá, končíme zde naši vycházku. Vracíme se ke Zlatému Buddhovy, odkud se z místního mola vracíme za 60tis.KIP/3os zpět do Luang Prabang. Je po poledni a nám zbývá už jen prohlídka královského paláce a národního muzea. Areál je však přes poledne uzavřen a otevírá až ve 13.30h. Jdeme proto na oběd, a pak na ubytování, patřičně se ustrojit. Panují zde poměrně přísné vstupní podmínky. Žádné kraťasy, ale jen dlouhé kalhoty nebo sukně a pokud je nemáte, můžete si je za 5tis.KIP/os zapůjčit. Batohy a fotoaparáty se musí odložit v místní úschovně. Vstupné je 30tis.KIP/os. Ve všech objektech je focení a filmování zakázáno, a všechny objekty jsou monitorovány kamerovým systémem. Fotit mobilem lze jen ve venkovních prostranstvích. Samotný Královský palác = Muzeum, je rozlehlá, honosně vypadající budova. Zde jsou původní vybavené pokoje a různé sbírky členů královské rodiny. Nejhonosnější je však palác Haw Pha Bang, celý ve zlatě a s úžasným interiérem. Bohužel je do něj vstup zakázaný, tak do nej lze pouze nahlédnout přes dveře. Královská sbírka aut je dost zklamání. Kromě dvou zlatých kočárů zahrnuje 3 americké Lincolny z 50. a 60. let, rozbity starý Citroen a nějaký Jeep. Ani tohle se nesmí fotit. Asi po hodinové prohlídce se vracíme na ubytko, kde si domlouváme vlaky na další přesun, dostáváme opět nápoj a zbytek odpoledne relaxujeme. Jsme dost zaskočeni vstřícností personálu, a hlavně cenou za jízdenky. Z Luang Prabang do Vang Viene platíme jen 11$/os a z Vang Viene do Vientiane 13$/os. Celkem tedy 24$/os proti 41$ v minulém hotelu (pěkní zloději!). Raději si zde zamlouváme obě jízdenky až do Vientiane, protože i tak jsme museli posunout náš odjezd z L.P. do V.V. kvůli vyprodanému vlakovému spojení. Prioritou je dostat se včas a co nejpohodlněji na letiště. Také si domlouváme zítřejší výlet k vodopádům Kuang Si minivanem za 600tis.KIP/3os s tím, že se řidič přizpůsobí čekání. Po 20h jdeme na noční trh, a potom na večeři. Zbytek večera plánujeme poslední dny, popíjíme pivko a spát jdeme po 23h.
27. 3. Po
Vstáváme již v 7.30h, snídaně na 8.30h máme domluvený minivan k vodopádům Kuang Si. Cesta po hodně špatné silnici (samý výmol) nám zabrala asi 45min. Dorazili jsme na velké, tou dobou téměř prázdné parkoviště. Hned u parkoviště jsou pokladny, kde platíme 25tis.KIP/os vstupné. Procházíme turniketem, kde kontrolují vstupenky a nasedáme do elektromobilu (připomínajícího golfový vozík), který nás odváží k asi 1 km vzdálenému vstupu do parku. Cestou míjíme Motýlí park, kam se chystáme po návštěvě vodopádů. Na konečné, kde je malé parkoviště, vysedáme a jdeme asi 100 m kolem stánků se suvenýry a s jídlem, ke vstupu do areálu vodopádů. Zde opět kontrola vstupenek, které nám nevrátili, ale vyhodily. Tak jsem si o ně řekl (každá vstupenka do významnějších památek je hezky barevně provedená s obrázkem dané památky). Ještě, než dorazíme k vodopádům míjíme záchrannou stanici místních medvědů (Bear Protection Area). Jsou to dva velké výběhy, ve kterých přebývá asi 10 medvědů. U každého výběhu jsou vyvýšené plošinky, ze kterých lze medvědy dobře fotografovat a pozorovat. Součástí jsou i informační cedule a možnost zakoupit krmení pro medvědy. Po 15min. pokračujeme dál k vytouženým vodopádům. Jelikož jsme tu celkem brzy, je zde málo lidí, a tak se dobře fotí a filmuje. Pomalu postupujeme výš a výš k dalším kaskádám s křišťálově průzračnou vodou. Protože je období sucha, nejsou kaskády a ani hlavní vodopád tak mohutné a bohaté na vodu. Asi po 40min. konečně docházíme pod hlavní atrakci, velký, kaskádovitý vodopád. Je to vážně úžasná scenérie, a což teprve při velké vodě! Tím, že jsme se loudali, se okolí začíná zalidňovat a my se proto vydáváme po úzké, strmé, turistické stezce nad vodopád. V tom vedru je to celkem masakr, ale dá se to. Přestože se nahoru vydává jen málo turistů, cesta je hladká a místy kluzká. Proto je dobré mít nějakou trekovou obuv. V období dešťů je asi výstup nahoru nemožný, a zvláště pak zpáteční sestupující cesta na druhé straně vodopádu. Po 15min. lopotného stoupání jsme konečně nahoře, kde se nalézá zalesněná náhorní planina. Zde nás celkem zaskočilo stádečko pasoucích se krav. Hlavní vodopád odsud není vidět pro hustou vegetaci. Jediný výhled je o 50 m dál, a to na několik malých vodopádů, které se o trochu níž spojují v onen hlavní vodopád. Po krátkém odpočinku scházíme po krkolomné cestičce zpět pod vodopád. Protože je silný opar a slunce moc nesvítí, koupe se ve vyhrazených tůních jen pár otužilců. Pak se po stejné cestě vracíme zpět ke vchodu. Vozítko nás veze k Motýlímu parku, kde vystupujeme. Vstupné je 5$/os., což nás dost zaskočilo, ale jdeme se podívat. V několika voliérách poletuje celkem dost motýlů, ale druhově je to velké zklamání. Procházíme celým areálem, připomínající park a dost spěcháme, protože jsme celkovou prohlídku přetáhli přes 3h. Zpět na parkoviště musíme po vlastních, protože tu vozítka již nezastavují. Řidič je milý a nemá žádné připomínky. Nasedáme a vracíme se do Luang Prabang, kam přijíždíme po 13.h. Měníme nějaké peníze a jdeme na oběd do další restaurace u Mekongu. Pak se vracíme na ubytování, a protože je horko, jdeme otestovat místní bazének. Trochu plaveme a necháváme se ovívat tryskami a chladnou vodou. Po návratu na pokoj opět dostáváme drink. Ještě vaříme čaj a plánujeme poslední den našeho pobytu v LP. Po 19.h jdeme opět na večeři do nedaleké restaurace. Je zde liduprázdno a hlavně klid. Ceny nízké, jídlo výborné. Po večeři děláme ještě jeden čaj a jdeme spát před půlnocí.
28. 3. Út
Vstáváme až po 8h, snídaně, malá porada před posledním výletem a kolem 9.30h jdeme shánět tuk tuk. Máme v plánu navštívit nedaleké malé vodopády Tad Thong. Se sehnáním dopravy zde skutečně není problém. Řidič si nejprve říká o 500tis.KIP/3os, ale po našich protáhlých obličejích volá na nějakou centrálu a naše nová cena je 300tis.KIP/3os a dohoda na 3h čekání. Během 20min. jsme na místě. Původně jsme mysleli, že nás vysadí u hlavní cesty a zbývající 2 km budeme muset dojít pěšky. Jaké bylo naše překvapení, když odbočil na prašnou a nesmírně hrbolatou cestu a dovezl nás až na parkoviště pod vodopád. Vystupujeme řádně vytřepaní a s mírným nánosem prachu. Na parkovišti se k nám přitočí chlapík a vybírá vstupné 10tis.KIP/os. Okružní cesta kolem několika vodopádů měří 2,5 km a je celkem členitá. Jelikož je období sucha, z vodopádů v podstatě neteče žádná voda a my se musíme spokojit jen s holými skálami. Jsou to spíš menší slapy, kdy největší vodopád měří asi 6 m. Celý okruh vede prakticky po dlážděných schodech, takže cesta je poměrně bezpečná. Je vidět, že zde přijede velmi málo turistů, protože chodníčky jsou hodně zarostlé a místy se trochu ztrácejí, všude je spadané listí, a tak musíme dávat pozor, abychom nešlápli vedle. To samé platí o několika odpočívadlech. Treková obuv přijde určitě vhod. Na několika místech jsou trochu překážky, např. v podobě mostku bez desek, kdy lze přejít buď po železných trámech nebo sejít pod most a opět se vyškrábat nahoru. Další taková překážka byla malá proláklina, přes kterou se dalo přejít po kořenu stromu, opatřeném vachrlatým zábradlíčkem. Nakonec nám procházka džunglí zabrala téměř dvě hodiny, a přítomné vlhko a vedro nás pořádně unavilo. Kromě ptačího zpěvu a spousty hezkých, barevných motýlů jsme zde nepotkali živou duši. Vracíme se k parkovišti, kde potkáváme dva Francouze, lovící motýly. Ještě se jdeme rychle podívat k nedalekému rybníčku a udělat pár fotek. Poté nasedáme do tuk tuku a vracíme se do LP, kam přijíždíme po 13.h. Chvíli odpočíváme na pokoji, a pak jdeme do další restaurace u Mekongu na oběd. Dnes je první den, co není ten divný opar, a my konečně vidíme jasně protější břeh a okolí. Na zpáteční cestě k ubytování se zastavujeme na denní tržnici, kde kupujeme nějaké koření a čaj. Po příchodu na pokoj nám recepční přinesla opět drink a majitel jízdenky jak na zítřejší cestu do Vang Vieng, tak i z VV do Vientiane. Chceme mít jistotu, že se na letiště dostaneme včas. Také si domlouváme odvoz na nádraží. V 19.30h jdeme na večeři a na zpáteční cestě ještě dokupujeme drobnosti na každodenním nočním trhu. Zbytek večera balíme zavazadla, hygiena, pivko a jdeme brzy spát. Zítra chceme vstávat v 5.30h a nafotit mnichy, kteří si od místních obyvatel berou jídlo.
29. 3. St
Dnes jsme si přivstali, protože chceme vidět mnichy, jak si chodí v procesích pro jídlo. Po desetiminutovém čekání konečně přicházejí. Vynořují se z bočních uliček pěkně seřazení v zástupu a prochází přes všechna stanoviště, na kterých mohou dostat jídlo. Vše se odehrává na hlavní silnici u našeho ubytování, takže jsme nemuseli nikde hledat, kde se objeví. Jídlo dostávají zpravidla zabalené v banánových listech a každý mnich si jídlo ukládá do speciální torby. To, co dostanou mají na celý den. Celá akce probíhá poměrně rychle, takže mám co dělat, abych vše zdokumentoval. Poté se jdeme do 9h dospat a na snídani. Po snídani dobalujeme poslední věci. Ve 12h musíme opustit pokoj, ale zavazadla si můžeme nechat na recepci. Jdeme se ještě naposledy projít po LP, a protože je opět krásná viditelnost bez oparu, jdeme udělat několik posledních fotek k Mekongu. Vracíme se ve 14h a do 14.30h čekáme na odvoz na nádraží (180tis.KIP). Na nádraží nás čeká opět stejná ceremonie. Jelikož nádraží otevírá teprve hodinu před odjezdem vlaku, čekáme s ostatními cestujícími na patnících v tom vedru. Při vstupu a následné kontrole nám zabavují i ty spreje, které nám minule prošly. Přišli jsme tak hlavně o drahý sprej proti komárům. Už se ale nerozčilujeme. Na perón nás pouští 20min. před příjezdem vlaku. Tentokrát nejedeme super vlakem, ale obyčejným, pomalejším rychlíkem s více zastávkami. Cesta z LP do VV tak trvá 1.30h. Jelikož nekontrolují jízdenky u vstupu na perón, lidé se davově řítí ven z haly. Zde již klasicky na střídačku voják - příslušník drah dohlíží na bezpečnou vzdálenost od kolejiště. Pravá divočina však začíná s příjezdem vlaku. Lidé nestačí ani vystoupit a davy se již hrnou dovnitř. Vznikají slušné zácpy, a tak aby vlak odjel načas, megafonem nahání lidi do vedlejších, prázdnějších vagónů, s tím, že si projdou do toho svého v průběhu cesty. Celou cestu neustále brouzdá sem a tam ozbrojený voják. Při výstupu ve VV je opět tlačenice, pak projdeme výstupní kontrolou, a konečně si můžeme sehnat odvoz do hotelu. Během 5min. máme tuk tuk jen pro sebe, oznamujeme jméno hotelu a vyrážíme. Cesta trvá asi 10min. a platíme 150tis.KIP. Když přijdeme na recepci zjišťujeme, že jsme ve špatném hotelu. Tuk tuk mezitím odjel, a tak nám nezbývá, než dalších asi 800 m dojít pěšky za podpory velmi zvýšené hladiny adrenalinu. Když jsme dorazili, recepční na nás nechápavě kouká, co tu chceme. A to už začíná hraničit se zoufalstvím. Naštěstí se v pravý čas do celé této nešťastné situace vloží další recepční, která potvrzuje naše ubytování, a my se tak konečně můžeme odebrat na pokoje. Kvalita a vybavení jsou dost obstarožní v klasickém, socialistickém stylu. Zatím to ale neřešíme a jdeme se najíst. Na hlavní třídě je spousta nejrůznějších asijských restaurací, ale všude je plno. Nakonec jsme našli přijatelnou jídelnu s dobrým a levným jídlem. Po 21h se vracíme na hotel totálně vyflusnutí. Dáváme si pivko na žízeň, hygiena a jdeme ve 22h spát.
30. 3. Čt
Snídáme v 8h a v 9h si zajišťujeme tuk tuk (450tis.KIP) na náš výlet ke čtyřem jeskyním a Blue Lagoon 4., nedaleko vesničky Nadao. Během 30min. přijíždíme ke chrámu Thamxang Xalayan, jehož součástí je i Sloní jeskyně (Elephant Cave). Za přejezd mostu platíme 5tis.KIP a za vstup do Sloní jeskyně 10tis.KIP/os. Je to malá jeskyně, sotva 20 m hluboká, uvnitř s neodmyslitelnou sochou Buddhy. Vzhledem ke kvalitě cesty mezi jeskyněmi a BL 4 jsme počítali s pěší chůzí s tím, že na nás bude řidič čekat u Sloní jeskyně, ale ten nás ochotně všude zavezl. Další zastávkou byla jeskyně Tham Nam Water Cave (20tis.KIP/os.). Zde jsme se dostali do úzkých, protože se nejedná o klasickou prohlídku, ale celou jeskyní se proplouvá na velkých duších (tubing), na což jsme nebyli vůbec připraveni. Po nějaké době váhání jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Nezbytné věci (batohy, boty, foto přístroje a nezbytné oblečení) jsme nechali ve skříňkách v úschovně, nasadili plovací vesty a snažili se zapasovat do duší. Nebylo to úplně jednoduché, protože jsme se chtěli namočit co nejméně, ale nakonec nás to spláchlo celé. Já jsem vzal alespoň mobil na pár snímků, který jsem tak tak zachránil od namočení. Jeskyně je hluboká asi několik km a po celé trase jsou natažená lana, pomocí kterých se ručkováním pohybujeme. Zapínáme čelovky a postupně se noříme do útrob jeskyně. Celkem ztrácíme přehled o dosažené vzdálenosti, ale určitě to bylo pře 500 m. Na několika místech jsme se museli přebrodit přes mělkou vodu a pokračujeme dál. Za námi nikdo nepluje, tak jsme v té tmě a tichu, za šplouchání vody sami. Nejprve jsme byli hodně naštvaní, že jsme do toho šli, ale po chvíli nás to přešlo a užívali jsme si trochu toho adrenalinového zpestření. Asi po 40min. urputného ručkování jsme se vynořili z jeskyně a jali se ždímat totálně promočené oblečení. Pobrali jsme věci z úschovny a pokračujeme do zbývajících dvou jeskyní. V pokladně platíme 2x15tis.KIP/os a jdeme do první z nich Tham HoiSnail Cave. Je to opět rozsáhlá a nekonečně dlouhá jeskyně, bez jakéhokoliv zabezpečení a osvětlení, Takže opět s čelovkou. Procházíme opět asi tak 500m a pak se z časových důvodů vracíme zpět. Zdejší jeskyně nejsou jako u nás, plné krápníků a nepřístupného terénu, ale jsou to spíš dlouhé tunely, občas s několika krápníky a udusanou, místy kamenitou, ale schůdnou podlahou. Občas to klouže, tak musíme být hodně opatrní. Poslední jeskyně Loub Loub Cave je kousek vedle do mírného kopce. Vstup do jeskyně je po železných schodech s vachrlatým zábradlím. Opatrně sestupujeme dolů a zapínáme čelovky. Tato jeskyně je mnohem menší a kratší. Nejdříve to vypadá jako jeden dóm, ale když jsme se rozkoukali, zjistili jsme, že mezi dvěma krápníky je úzký průlez do další části jeskyně. Zde je několik mohutných krápníků a zdá se, že jeskyně po několika desítkách metrů končí, alespoň pro běžného turistu. Vracíme se zpět k tuk tuku a pomalu začínáme osychat. Po necelém kilometru jízdy přijíždíme k naší poslední plánované zastávce k Blue Lagoon 4. Při vjezdu do areálu platíme 15tis.KIP/os. Je zde jen pár lidí, kteří se koupou v čisté, blankytné vodě a je zde relativní klid, na rozdíl od profláknutých BL 1,2. Je zde několik atrakcí jako např. skluzy do vody po laně, plavání na duších aj. Je tu také malý stánek s občerstvením. Protože jsme už dost přetáhli domluvený čas s tuktukářem, po chvíli relaxu a prohlídce se vracíme zpět. Do hotelu přijíždíme za 30min. a konečně se můžeme převléct do suchého oblečení. Původně jsme ve zbytku odpoledne chtěli navštívit nedaleké vodopády Kaeng Nyui, ale vzhledem k tomu, jaké je sucho bychom nejspíš viděli opět jen mokrou skálu. Proto jdeme navštívit nedalekou jeskyni Tham Chang. Je vzdálená od našeho ubytování asi 1,5 km, tak se vydáváme pěšky na výlet. Při vstupu do areálu jakéhosi parku, který je od jeskyně ještě daleko, platíme u vstupní brány 5tis.KIP/os. Přecházíme řeku Nam Song přes provizorní mostek k jeskyni. Proti nám se vypínají krásné, vysoké, ostré skály. Krásná scenérie. K jeskyni přicházíme v 16h, a s politováním zjišťujeme, že ji právě zavřeli. Chvíli se tedy procházíme po areálu, kde se baví hlavně mladí lidé, a poté se vracíme do hotelu. Děláme čaj a začínáme balit. Po 19h jdeme do nedaleké restaurace na večeři. Odtud jdeme ještě na noční tržnici koupit pár upomínkových drobností. V hotelu si dáváme ještě pivko na osvěžení, plánujeme zítřejší dopoledne a jdeme spát skoro o půlnoci.
31. 3. - 1. 4. Pá, So Cesta
Vstáváme v 7.30h, v 8h snídaně a v 8.30h vyrážíme opět do jeskyně, která byla včera již zavřená. U vchodu do areálu platíme 5ti.KIP/os. a rychle se přesouváme k jeskyni. Zde platíme 15tis.KIP/os, a protože je jeskyně nahoře ve skále, musíme vyšlapat dobrých 150 schodů k jejímu vchodu. Toto je typ jeskyně, jaké známe u nás. Je celá osvětlená, takže nepotřebujeme čelovky. Nejprve se vydáváme jeskyní po chodníčku k vyhlídce na celý Vang Vieng, kde se nachází i menší oltář. Vracíme se kousek zpět a pokračujeme do vnitra jeskyně dlouhé asi 300 m. Zde jsou k vidění nějaké krápníky, z nichž většina je barevně nasvícena. Po 30min. prohlídce scházíme po schodech dolů a přes parkový areál se vracíme do centra města, navštívit pár chrámů. První z nich je Kang Temple a o pár set metrů dál Wat That That. Oba se vyznačují velkými sedícími Buddhy, jinak je jejich struktura stejná jako u všech předcházejících. Na zpáteční cestě k hotelu upoutává naši pozornost socha obrovského Buddhy, jehož jsme nějak včera nezaznamenali, a který je vidět již z dálky. Navštěvujeme tedy poslední chrám Wat Si Suman a poté jdeme rychle na hotel. Na hotelu ještě využíváme poslední koupel a ve 12h opouštíme pokoj a jdeme na recepci. Se včerejším tuktukářem máme domluvený odvoz na nádraží ve 13h. Když se ve 13.10h nikdo neobjevuje, začínáme být nervózní a domlouváme si na recepci nový odvoz. Během 5min. přijíždí jejich tuktukář a za 90tis.KIP nás bere na nádraží. Zde opět čekáme ve vedru na jeho otevření. Prohlídka je tentokrát bez kontroly zavazadel, a také vstup na perón je bez kontroly. Cesta do Vientiane trvá rychlovlakem 1h a uběhla v pohodě. Při výstupu ve Vientiane opět kontrola jízdenek, a pak už jen sháníme taxík na letiště. Ten jsme sehnali rychle a odvoz nás stojí 300tis.KIP. Asi je dopravní špička, protože silnice jsou totálně ucpané. Nakonec dorážíme na letiště za 45min. Na letišti jdeme hned k odbavení, a co nás velmi potěšilo bylo to, že nám vystavili palubní lístky až do Vídně, takže se nemusíme o nic starat. Ještě vyměňujeme v bance nepotřebné peníze, a po vyplnění odjezdových formulářů procházíme přes imigrační bez problémů do tranzitního prostoru. Zde čekáme na odlet do Bangkoku v 18.40h. Cesta do Bangkoku trvá 1h a s milým občerstvením rychle uběhla. V Bangkoku se přesouváme na další odletový terminál do Dubaje. Odlétáme v 1.15h a po klidném letu přistáváme v Dubaji ve 4.35h. Zde opět dost dlouho čekáme, a tak si krátíme dlouhou chvíli čumendou po obchodech. Konečně v 8.55h odlétáme z Dubaje a na letišti ve Vídni přistáváme ve 12.55h. Z letiště jedeme konečně RegioJetem domů.
