Azory 2023
14. 10. So
Z Ostravy vyjíždíme ve 4.50 h, do Prahy přijíždíme načas v 8.10 h a přeskakujeme na letištní bus AE. Zde čekáme na odbavení a odlet do Lisabonu ve 13.25 h. Odlétáme s 30 min. zpožděním. Let trvá 2.30 h a je pohodový. Se stejným zpožděním přistáváme i v Lisabonu v 16.30 h. Co do orientace a prostředí je to za nás nejhorší letiště, na kterém jsme byli. Hala, kterou procházíme připomíná spíš nádraží a působí celkově špinavým dojmem. Do 19.25 h čekáme na další let do Ponta Delgady a i tento má 30min. sekeru. Cesta, i když kratší, je příjemnější, protože dostáváme alespoň malé občerstvení (bagetku, čaj, kávu a sušenky). V Ponta Delgadě přistáváme již za tmy ve 21 h. Zde máme zajištěný taxi zdarma na ubytování přes Booking. S kufry jsme venku za 20 min. a zde už na nás čeká taxikář s cedulkou s našimi jmény. Cesta na ubytování trvá necelých 15 min., kde na nás čeká majitel. Stručně nás seznamuje s podmínkami ubytování, předává nám klíče a my mizíme na pokoji. Než vše obhlédneme a pozjišťujeme co a jak je téměř 23 h. Děláme ještě čaj, pak sprcha a jdeme spát před půlnocí.
15. 10. Ne
Na dnešek máme naplánovanou prohlídku Ponta Delgady. Vstáváme v 8 h, rychlá snídaně ze zbytků jídla z cesty a chceme vyrazit. Venku však prší, a to se střídavou intenzitou. Když trochu přestane kolem 10 h, vyrážíme na okružní prohlídku. Bohužel se rozprší tak, že se po 5 min. vracíme zpět na ubytko, totálně promočení i přes deštníky. Dost nám to ubralo na náladě. Něco se snažíme rychle usušit, zbytek oblečení měníme za suché. Prší celé dopoledne, tak děláme oběd a teprve ve 13 h, když déšť ustane, vyrážíme znovu za památkami. Tentokrát se na nás štěstí usmálo a po zbytek dne je slunečno, s teplotou kolem 25°C. Po cestě míjíme několik kostelů a Muzeum Carlose Machady. Poté přicházíme k Jardin de Palácio de Sant'Ana. Kupujeme vstupenky (3€/2os) a po nezbytných formalitách dostáváme vizitky návštěvníků, plánek parku s vyznačenými trasami a můžeme vyrazit na prohlídku. Panuje zde poklidná a uvolněná atmosféra, park je udržovaný, a tak zde trávíme skoro 30 min. Kousek za parkem se nachází velký hřbitov se zde tradičními hrobkami. Rychle jím procházíme a pokračujeme kolem velkého, moderního kostela Igreja de Nossa Senhora de Fátima k místní jeskyni Gruta do Carvão. Prohlídky jsou bohužel jen na objednání (je zde skutečně plno), takže i přes pokus o výjimku máme smůlu. Trochu rozladění se vracíme zpět do centra kolem velkého nákupního střediska Continente, kde nakupujeme zásoby jídla na pár dní. Zpět na ubytko to ještě bereme přes malý parčík Jardim de Antero de Quental a poté za mírného mrholení dorážíme na apartmán. Děláme večeři, koukáme při vínku na film, koupel a opět před půlnocí jdeme spát. Zítra máme naplánovaný další prohlídkový den Ponta Delgady.
16.10. Po
Ráno vstáváme opět v 8 h, snídaně a za krásného slunečného počasí vyrážíme na další prohlídku. Kousek od našeho apartmánu je na kopečku zvonice Alto da Mãe de Deus, ze které je krásný výhled na přístav i centrum města. Scházíme úzkými uličkami dolů k moři. Cestou míjíme otevřený velký kostel Igreja de São Pedro, s krásnou a bohatou výzdobou. V centru si pak prohlížíme na náměstí Portas da Cidade se sochou Gonçalo Velho Cabrala a následně kostel Igreja Matriz de São Sebastião. Pokračujeme dál uličkami kolem Câmara Municipal, Fontanário Praça Vasco da Gama přes další náměstí k prohlídkám kostelů Igreja de São José a Convento de Nossa Senhora da Esperança. Naproti přes cestu přicházíme k rozsáhlé pevnosti Forte de São Brás (4€/2os) Součástí kompletní prohlídky je i velké muzeum zbraní a bojové techniky, hlavně z 2. světové války. Při pobřežní kolonádě se vracíme kolem přírodního koupaliště zpět na apartmán. Děláme oběd a po krátkém odpočinku jdeme navštívit ananasovou plantáž Plantação de Ananases Augusto Arruda. Je zde sice vstup zdarma, ale jinak kromě skleníků s ananasy v různém stádiu růstu a malého krámku se suvenýry zde nic není. Žádná možnost si zde ananas koupit nebo ochutnat nějaké produkty. Vracíme se zpět a jsme celkem slušně z procházky unavení. Mezi tím nám domácí zařídil půjčení auta na dalších 7 následujících dní. Platíme 235€ s kompletním pojištěním a 150€ vratnou kauci. Děláme večeři a zbytek večera trávíme u TV.
17. 10. Út
Vstáváme v 7.30 h, abychom se stihli připravit na dnešní cestu. Auto máme zamluvené na 9 h. Snídaně, chystáme potřebné dokumenty a čekáme. Je 9.20h a auto nikde. Voláme tedy domácímu, a ten nám záhy sděluje že auto dorazí do 20 min. Po půl desáté konečně přijíždí týpek s autem. Sepsání smlouvy a vyřízení formalit trvá skoro 30 min., což nás dost zaskočilo, hlavně z časových důvodů. Po 10.h konečně nasedáme do auta a vyrážíme na náš první výlet. Smart forfour je malé, ale překvapivě prostorné auto. Zapínám navigaci a naším prvním cílem je Miradouro da Vista do Rei. Provoz je pohový a během 30 min. jsme na místě. Po příjezdu máme problém zaparkovat (malé parkoviště a hodně lidí), ale nakonec se místečko uvolnilo. Je odsud krásný výhled na Lagoa Azul a Lagoa Verde. Vracíme se k Lagoa do Canario, odkud se vydáváme na krátký trek k Boca do Inferno, odkud vidíme jezera z jiného úhlu pohledu. Počasí nám přeje, i když je střídavě slunečno a zataženo s mlhou. Protože jsme v časovém limitu, vydáváme se na nedaleký Pico da Cruz (845 m). Cesta je pohodová, akorát krátký úsek přes rozrytou louku a následně úzkou průrvu byl nepříjemný. Z vrcholu byl pěkný výhled na celou západní část ostrova. Na zpáteční cestě k autu se zastavujeme u Lagoa do Canario. Pokračujeme autem do malé vesničky Sete Cidades na dně kráteru se zastávkou na mostě dělícím dvě jezera Lagoa Azul a Lagoa Verde. Odtud se vydáváme na krátký trek podél jezera Lagoa Azul k přečerpávací stanici Comporta controlo nível da lagoa. Na zpáteční cestě začalo celkem dost pršet a než jsme se vrátili k autu, pořádně jsme promokli. Ze Sete Cidades jedeme dál k vyhlídce Miradouro Escalvado a dál ke dvěma dalším vyhlídkám v Mosteiros. Moře je tu neskutečně divoké a vysoké vlny se tříští o skály. Pokračujeme dál přes Ajuda da Bretanha, kde zastavujeme na prohlídku malého větrného mlýnu Moinho do Pico Vermelho a kostelíku Ermida Santo António. Potom jedeme do vesničky Santo António ke kapli Capela de Nossa Senhora do Rosário e Cemitério, odkud scházíme k přírodnímu koupališti, do kterého dopadají vlny roztříštěné o skály. Poslední dnešní zastávkou je krásný kostel Igreja de Santo Antonio. Na ubytování přijíždíme po 18.30h řádně utrmácení. Večeře, TV, hygiena a jdeme spát ve 23.30h.
Najeto 97 km.
18.10. St
Dnešní den by měl být pohodový a trochu odpočinkový. Ráno nespěcháme a vyjíždíme až v 10 h. Naše první zastávka je v městečku Ribeira Grande. Je to poklidné, malebné městečko s několika kostely a pěkným parkem podél říčky Ribeira Grande. Po hodinové procházce a prohlídce místního divadla, kostelů Igreja de Espirito Santo, Igreja de Nossa Senhora da Estrela a Igreja Nossa Senhora da Conceição pokračujeme k vodopádu Salto do Cabrito. Auto necháváme na horním parkovišti a scházíme z prudkého kopce asi 500 m k vodopádu. Jedná se o vysoký dvoustupňový vodopád, v jehož těsné blízkosti je přečerpávací stanice. Pomalu stoupáme k autu a jedeme k termálním pramenům Monumento Natural Caldeira Velha (4€/2os). Bereme si věci na koupání, ale nakonec to vzdáváme (koupání stojí 10€/1os) a jdeme jen na prohlídku areálu. Jsou zde 4 menší termální bazénky na koupání a jeden s vařící vodou o teplotě od 60°C do 100°C. U posledního bazénku je i malý vodopád. Po 40 min. odpočinku a relaxace se vydáváme k poslednímu cíli naší cesty k jezeru Lagoa do Fogo. Zde postupně zastavujeme na několika vyhlídkách. Nejúžasnější je vyhlídka Miradouro da Lagoa do Fogo, ze které je pohled na celé jezero. Na další Miradouro da Barrosa je ovšem tak hustá mlha, a navíc se prudce ochladilo, že to vzdáváme a vracíme se do Ponta Delgady. Viditelnost je sotva na 20 m a teprve po 2 km, kdy sjíždíme k moři se mlha pozvolna rozplyne. Na pobřeží je už krásné, slunečné počasí. Na ubytování přijíždíme po 15.h. Děláme obědo-večeři a chystáme program na další den. Zbytek dne relax, TV a po 23.h jdeme spát.
Najeto 56 km.
19. 10. Čt
Ráno jsme trochu zaspali a vstáváme až v 9 h. Rychlá snídaně a v 10 h vyrážíme na další výlet autem. Naše první zastávka je ve Vila Franca do Campo. Je to hezké městečko, jehož centrum tvoří malé náměstíčko a dva hezké kostely. Zastavili jsme na nábřeží, odkud je pěkná vyhlídka na nedaleký ostrov Ilhéu de Vila Franca. Po prohlídce radnice Câmara Municipal a kostelů Igreja do Senhor Bom Jesus a Igreja de São Miguel jedeme kousek za město do kopce ke kostelu Ermida de Nossa Senhora da Paz. Zde stoupáme po schodech ke kostelíku, kde podél celého výstupu jsou keramické obrazy křížové cesty. Z vrcholu je úžasný pohled na městečko a celé pobřeží i ostrov. Dál pokračujeme do města Furnas. Na okraji místního jezera Lagoa das Furnas zastavujeme na parkovišti a jdeme podél jezera k opuštěnému kostelíku Capela de Nossa Senhora das Vitorias. Za ním by měla začít cesta k vodopádu Salto do Rosal. Jaké ale bylo naše překvapení, když zjišťujeme, že vstup je zpoplatněn, protože prochází přes nějakou botanickou zahradu, která ani není uvedená na mapách. Jelikož jsme nepočítali s žádnou platbou, a tak si nevzali peníze, musíme se vrátit zpět do auta. Platíme 4€/os a pokračujeme po široké, trochu rozbahněné cestě k vodopádu. Téměř celá cesta je po rovině, takže nic náročného. Po 30 min. docházíme k cíli. Vodopád je vysoký asi 20 m a je nutné dojít až těsně pod vodopád, aby vynikl v celé své velikosti. Po stejné cestě se vracíme zpět k autu a pokračujeme do Furnas k Observatório Microbiano das Furnas. Zde procházíme parkem Jardim de Courela, kde jsou vařící prameny – caldeiry. Je to zajímavá a sugestivní podívaná. Přesouváme se o kousek dál k Parque Terra Nostra, což je rozlehlá botanická zahrada, v jejímž centru je termální bazén Tanque de Aqua Termal. Ten je otevřen do 16.30h, ne však park. V botanické zahradě kromě bromélií a běžných květin nic nekvete, nicméně je to pohodová procházka. Po prohlídce se vracíme k bazénu, platíme 10€/os a v šatnách se převlékáme do plavek. Batohy a oblečení máme na lavičce, protože zde nejsou úschovné boxy. Celý proces je dost zdlouhavý, a to je mimosezóna. V létě to musí být dost problém. Proto se hodně lidí převléká pod ručníky na lavičkách. Pak se konečně noříme do termální vody. Když po 40 min. vylézáme, lidí je podstatně méně, takže převlékání jde rychle. Začíná znovu dost pršet. Chvíli se schováváme pod stromy a potom se rychle přesouváme k autu. Zpáteční cesta je pohodová a rychlá. Po návratu do apartmánu musíme plavky přeprat, protože jsou celé hnědé z vody v bazénu. Sprcha, večeře, TV vínko a před půlnocí jdeme spát.
Najeto 95 km.
20. 10. Pá
Vstáváme v 8 h a v 9.30h vyrážíme na jízdu po ostrovních vodopádech. Přes Ribeira Grande míříme k vodopádu Cascata do Porto Formosso. Lesíkem scházíme dolů z kopce a přicházíme k piknikovému místu,odkud je to jen pár desítek metrů k samotnému vodopádu. Je to hezký, asi 8 m vysoký vodopád. Všude je ticho a klid, žádní lidé a celé místo je poseto keři hortenzií. Po prohlídce pokračujeme dál do Lomba de São Pedro, odkud jdeme asi 4 km trek ke třem vodopádům. K prvnímu z nich Cascata da Ribeira da Salga je to pořádný sešup po silnici. Je to menší, ale silný vodopád nedaleko rozbouřeného moře. Vracíme se kousek po silnici a asi v polovině kopce odbočujeme na nenápadnou stezku schovanou v křovinách. Nebýt navigace, asi bychom ji dlouho hledali. Cesta nejprve prudce stoupá a ve druhé polovině zase prudce klesá. Je to slušný záběr na nohy. Po 30 min. chůzi tak dorážíme k vodopádu Teofilo Waterfall, před kterým je malé posezení s výhledem na vodopád. Jméno nese po mladíkovi Teofilo Tavares, který zde tragicky zahynul v r.1942 a má zde i pamětní desku. Poslední z trojice vodopádů je asi o 10 min. dál a jmenuje se Gruta Waterfall podle jeskynního výklenku za vodopádem. Zpáteční cesta nám zabrala 45 min. Chvíli odpočíváme na místním posezení u auta, a pak pokračujeme k dalšímu vodopádu Salto da Farinha, ke kterému vede opět krkolomný sešup. Je to malý vodopád zarostlý keři, takže není téměř vůbec vidět. Na úzké cestičce, která směřuje k pobřeží, jsou ještě další 3 vodopády, které ale nenavštěvujeme kvůli špatné dostupnosti. Vracíme se k autu a máme toho vážně plné zuby. Nakonec se přemáháme a vydáváme se k poslednímu dnes plánovanému vodopádu Poço Azul. Trek k němu nás definitivně dorazil. Nejprve šílený sešup s několika různými cestičkami. A protože jsme se vydali po té nesprávné, musíme se vrátit kus zpět a odbočit na tu správnou cestu. Další sešup, takže už necítíme kolena. Když konečně doklopýtáme k vodopádu, nikde ani kapka vody, prostě sucho, i přes časté deště. Tak to jsme mysleli, že nás picne. Taková námaha a na nic. Jen v jezírku pod vodopádem se koupe nějaký mladý pár. Zpět do kopce lezeme, co noha nohu mine, s častými zastávkami. Když se konečně připloužíme k autu, začíná pršet. Alespoň to počasí nám vyšlo. Zpáteční cesta na ubytko je celá za vydatného deště a prší až do večera. Cestou se zastavujeme na nákup v místním hypermarketu nakoupit nějaké potraviny, a pak konečně domů. Večeře, koupel, víno, TV a ve 23 h usínáme únavou. V noci nás budí šílený vítr, tak uvidíme ráno, co bude.
Najeto 108 km.
21.10. So
Vatáváme tradičně v 8 h a před 9 h vyjíždíme přes Ribeira Grande k čajovým plantážím. První zastávka je u malé továrny Fabrica de Chá Porto Formoso. Nejsou zde žádní lidé a paní se nás hned ujímá zřejmě na prohlídku nebo nám chce říci něco o výrobě čaje. Protože nevidíme žádné zařízení a nechceme zbytečně ztrácet čas, s díky odmítáme. Paní je trochu zaražená, a tak kupuji alespoň nějaký kvalitnější čaj. O několik km dál zastavujeme u podstatně větší továrny Fabrica de Chá Gorreana. Zde je na rozdíl od předešlé továrny plno a stále přijíždí další lidé a zájezdy. Rychle procházíme zdejší, slušně vybavenou továrnou bez průvodce, chvíli koukáme na video o čaji, a protože atmosféra houstne, bereme to přes obchod a rychlý nákup ven k východu z budovy. Kupujeme 6 různě kvalitních druhů čajů, venku dělám pár fotek a videí čajových plantáží a pokračujeme dál v naší cestě. Zajíždíme si pár km k vesničce Achada do Parque Natural da Ribeira-Jardim Cascata dos Caldeirões, který jsme včera vynechali kvůli únavě a časové tísni. Také zde je dost lidí. Hned u cesty je působivý, silný vodopád Cascata Véu da Noiva, který nám zcela vynahrazuje včerejší zklamání. Přecházíme přes potůček pod vodopádem a jdeme asi 500 m k dalšímu vodopádu Cascata da Ribeira dos Caldeirões1, vysokému asi 5 m. Vracíme se zpět a procházíme se po parku, kde jsou další menší vodopády v pořadí 2, 3, a 4. Pokračujeme úzkou cestičkou k dalším dvěma vodopádům, ale když se před námi objeví další prudký a dlouhý sešup dolů, a navíc podle fotek nejsou nic moc a ještě špatně dosažitelné, vzdáváme to a vracíme se do parku. Krátký odpočinek a vydáváme se dál na vyhlídku Pico do Ferro (573 m), odkud je krásný výhled na Lagoa das Furnas i Parque Grená, kam se za okamžik chystáme. Sjíždíme z kopce pořádnou oklikou do Furnas a podél jezera k parku. Když dorazíme na místo, chce po nás výběrčí 6€/2os, což nám přijde hodně za procházku parkem. Navíc na netu zjišťuji, že se dál opět platí (7 nebo 10€). Vracíme se proto zpět do Furnas k poslednímu cíli naší cesty, do termálních lázní Poça da Dona Beija. Platíme 16€/2os na 1,5h, v převlékárně se dáváme do gala a vyrážíme si vyhřát prokřehlá těla. Voda je zde znatelně teplejší než v nedalekém Parque Terra Nostra. Asi po 15 min. vyhřívání začíná dost pršet a stále zesiluje. Vybíhám ven a trochu přikrývám oblečení a boty. V teplé vodě je to fajn, ale stejně nám dost zmokla bagáž i s věcmi na převlečení. Po nějaké době měníme bazénky (jsou 4 a jsou různě hluboké). Po více jak hodině toho máme dost a jdeme se převléct. Průchodem do areálu i zpět je třeba se prokázat vstupenkou s čárovým kódem z pokladny – tak dobře uschovat! Zpáteční cesta je rychlá a pohodová. Doma sušíme věci, chvíli koukáme na TV, pak večeře, vínko, další TV a po 23.h jdeme spát.
Najeto 123 km.
22.10. Ne
Dnešní den by měla být nejdelší jízda podél jižního a východního pobřeží. Vstáváme v 7.30 h a před 9 h za deštivého počasí vyjíždíme. Počasí je proměnlivější než doposud a my doufáme, že než bude první zastávka, tak se umoudří. Před Furnas zůstáváme stát v dlouhé koloně, kde policie zastavila provoz kvůli cyklokrosovému závodu. Někteří si celou situaci užívají humorným pokřikováním a povzbuzováním závodníků. Po 40 min. se konečně kolona dává do pohybu. První zastávkou je vodopád Ribeira Quente. Před tunelem, ve kterém se po pěšině vychází k samotnému vodopádu objevujeme po levé straně obrovský a silný vodopád, který není nikde na mapě označený. Protože k němu není žádný přístup, fotíme ho přes křoví. Pak se vydáváme k našemu vodopádu. Horní přístupová cestička je zablokovaná spadlými stromy, tak to zkouším podél říčky pod vodopádem. Ani tudy se však nedá projít až pod vodopád, tak se vracím zpět k autu. O několik km dál přijíždíme do poklidné vesničky Ribeira Quente a zastavujeme u rozlehlé černé pláže Praia do Fogo. Přecházíme k malému kostelíku Igreja de Nossa Senhora do Leite, kde právě probíhá bohoslužba. Chvíli se jí účastníme, a potom vyrážíme na další okružní jízdu podél východního pobřeží. Zastavujeme na vyhlídce Miradouro da Ponta da Madrugada, což je malý parčík s odpočívadlem, ale žádnými atraktivními výhledy. O 3 km dál je další výhled Miradouro da Ponta do Sossego. Je to hezky upravený parčík s posezeními na grilování a také spoustou koček. Vyhlídka je pak o něco lepší. Protože začíná mrholit, nasedáme do auta a jedeme dál k majáku Farol do Arnel. Na horním parkovišti se rozmýšlíme, jestli jít sešup pěšky nebo sjet autem. Nakonec vítězí pohodlí a auto. Když sjíždíme úzkou a klikatou silničkou, začínáme dost litovat, že jsme těch 500 m nešli pěšky, ale zpět už to nelze. Ke konci potkáváme dodávku, která musí kus couvat, abychom se vyhnuli. U majáku naštěstí bylo parkovací místo i místo na otočení. Děláme vycházku na pár desítek metrů na vyhlídku na pobřeží, a hlavně na velký vodopád Cascata da Ribeira da Ponte. Pak se vracíme k majáku, děláme další fotky majáku, který je zavřený, nasedáme do auta a vyrážíme. Jedničkou na plný plyn a zatáčky 180°. Asi v polovině cesty to už ani jednička nedává a zdechá motor. Couvám na krátkou rovinku a znovu se rozjíždím. Tentokrát dojíždíme až na horní parkoviště. Skutečně hororová jízda, při které jsem byl zpocený všude – určitě nedoporučuji. O několik km dál zastavujeme ve vesničce Nordeste. Nikde ani živáčka, fotíme náměstíčko s kostelem, a protože začíná zase poprchat, nezdržujeme se a pokračujeme k Jardim da Ribeira do Guilherme. Zahrada je však zavřená, a tak děláme pár fotek přes plot a z nadhledu ze silnice. Poslední zastávkou je vesnička Santana, odkud je cesta ke čtyřem vodopádovým kaskádám Cascata Portinho da Achada. Scházíme opět zprudka k první kaskádě, která stejně není pořádně vidět. Když vidíme další prudký svah, vracíme se raději k autu a s krátkou zastávkou na nákup jedeme na ubytování. Je skoro 18 h, děláme večeři a relaxujeme. Jdeme spát opět pozdě v noci.
Najeto 163 km.
23. 10. Po
Dnes je poslední den našich výletů. Vstáváme až po 8.h a před 10.h vyrážíme na krátký výlet k západnímu pobřeží do Ponta da Ferraria. Nejdříve zastavujeme na vyhlídce Miradouro da Ilha Sabrina, ze které se vydáváme asi 600 m polní pěšinou k majáku Farol da Ponta da Ferraria. Je bohužel dopoledne zavřený, odpoledne je však možná jeho prohlídka. Vracíme se k autu a sjíždíme na dolní parkoviště k Termas da Ferraria. Nejprve jdeme okouknout termální přírodní koupaliště, vzdálené asi 450 m od parkoviště. Koupe se zde pouze jedna odvážná slečna a v celém prostoru jsou natažena záchytná lana. Záliv, do kterého vyvěrají horké prameny, je chráněn před přímými vlnami skalisky, takže se zde moře jen vlní. I tak to chce trochu odvahy. Vracíme se zpět k parkovišti a cestou se zastavujeme u několika dalších zálivů, kde vlny buší do skal. Chvíli se necháváme unášet mocným příbojem a vracíme se na parkoviště. Na zpáteční cestě do Ponta Delgady se zastavujeme na vyhlídce s rozhlednou Miradouro do Caminho Novo, a poté už do apartmánu. Děláme oběd a odpoledne jdeme do centra ještě dokoupit nějaké dárečky. Vracíme se kolem 17.h, protože v 18 h si přijdou vyzvednout auto. Vrácení je bez kontroly a my jdeme balit věci. Zítra v 6 h ráno odjíždíme na letiště. Po večeři ještě dobalujeme pár drobností, vínko, relax, TV a spánek.
Najeto 57 km. Najeto celkem 699 km.
24. 10. Út
Vstáváme před 5.h, rychlá snídaně, bereme kufry a jdeme dolů do haly čekat na taxi, které máme objednané na 6 h. Deset minut po 6.h marného vyhlížení začínáme být nervózní, voláme na společnost Booking, ale marně. Po 20 min. Liba vychází před apartmán a stopuje náhodné auto. Je to místní pekař, který když pochopí, co se stalo, přivolává jiné taxi. Do 10 min. přijíždí nový Mercedes a za 10€ nás dováží na letiště. A to byl ještě o polovinu levnější, než bychom měli původně zaplatit. Rychle se odbavujeme a jdeme k odletové bráně. Než odletíme několikrát volají z Bookingu ohledně taxi, ale už je ignorujeme. Odlet v 8.25h je načas a také do Lisabonu přilétáme včas v 11.45 h opět s malým občerstvením na palubě. Na přestup máme asi 2,5 h, tak se nehoníme. Aby všeho nebylo málo, zjišťujeme, že nějak nemůžeme trefit na správné místo dalšího odbavení. Podle ukazatelů se motáme stále dokola, a nakonec se vracíme tam, odkud jsme vyšli. Opět začínáme být nervózní, a tak nereagujeme na směrovky a jdeme trochu intuitivně. Nakonec máme štěstí, a po rychlé kontrole na odbavení jdeme už podle směrovek ke správné odletové bráně. Jak říkám, naše nejhorší letiště. Odlet je ve 14.20 h a po bezproblémovém letu přistáváme před 19.h v Praze, kde máme domluvený odvoz na vlakové nádraží. Asi 20 min nám trvá, než si vyzvedneme zavazadla a pak se jen modlíme, abychom stihli vlak. Po zběsilém úprku přes perón naskakujeme do vlaku a za námi se hned zavírají dveře. Kupujeme jízdenky a konečně si trochu vydechujeme. Před půlnocí jsme v Ostravě. Zde chytáme poslední tramvaj a po půlnoci jsme konečně doma.
